Článek je zároveň publikován na www.mujolympus.cz.

Jakmile jsem obdržel nabídku firmy Olympus otestovat nový model fotoaparátu E-M5 Mark III, neváhal jsem ani chvilku. Věděl jsem, že mám po dobu testování naplánováno několik zajímavých akcí, kde dokáži dát fotoaparátu co proto. Zahrnut byl prodloužený víkend v Amsterdamu, kde se střídá počasí co pět minut, prodloužený víkend na Lipně, kdy se teploty pohybovali pod nulou °C, workshopy v Praze, pravidelná výuka v domovech dětí a mládeže a samozřejmě běžné focení při procházkách, při rodinných setkáních apod.

Tělo

Když jsem se dozvěděl, že tělo bude z plastu, namísto z nějaké slitiny, byl jsem zprvu trochu skeptický, aby z toho nebyl „plasťáček“, jakým bývají entry-level foťáky jiných výrobců. Potom, co jsem foťák uchopil do ruky vůbec nemám pocit, že by se jednalo o „plasťáček“, ale o solidní nástroj, který snese hrubší zacházení. Naopak všechny rolery jsou kovové a ovládají se velice příjemně a sebejistě.

Rozmístění ovládacích prvků vychází z profesionálního modelu OM-D E-M1 Mark II

Foťák se mnou cestuje téměř denně, byl jsem s ním i v zahraničí na dovolené a nikdy mě nezklamal. Několikrát poměrně dost zmoknul (já samozřejmě také) v Amsterdamu a na Šumavě jsme večer fotili v -4°C. Svoji E-M1 Mark II jsem měl také úplně zasněženou, v létě, když je pylová sezóna a já fotím týden uprostřed pole a v lese na tréninku, mám foťák zpola žlutý od pylu a zpola zaprášený od hlíny. Není nic snadnějšího, než ho vzít proudem vody z hadice a následně ho nechat uschnout na sluníčku. E-M5 Mark III je na tom úplně stejně, můžu s ním fotit za jakýchkoliv podmínek bez problému. To, že mě foťák nenechá na holičkách v různém počasí, beru jako samozřejmost a vůbec nad tím již nepřemýšlím, ale je pravda, že se jedná o nadstandardní výbavu foťáků Olympus.

Není potřeba se bát počasí

Držení

Nevím, jak to v Olympusu dělají, ale každý foťák, který jsem držel, mi do ruky zapadnul poměrně návykovým způsobem. Ty foťáky je prostě radost držet, ať už E-M1 Mark II s větším gripem, tak i E-M5 Mark III s menším gripem. U E-M5 Mark III mi zprvu vadilo ouško na držák popruhu, protože E-M1 Mark II má ouško ze shora, takže nepřekáží. Nicméně po chvilce používání jsem si našel přirozenou polohu prstů tak, že o oušku prakticky nevím.

Unikátní stabilizace

Z mého pohledu nabízí Olympus nejlepší stabilizaci na trhu. Co je běžně na jiných značkách nemožné vyfotit z ruky, je na Olympusu běžná záležitost. E-M5 Mark III má zabudovaný pětiosý stabilizátor obrazu s účinkem až 5,5 EV.

V praxi to znamená, že jsem z ruky schopen udržet klidně 3 vteřiny bez stativu, monopodu nebo opírání se o zeď. Jako typická scéna, kde stabilizaci využiji, se nabízí večerní nebo noční město, kdy s sebou v batohu sice stativ nesu, ale prostě se mi ho nechce vytahovat. Nastavím si režim S, zvolím 3 vteřiny, ISO např 400, clona se dopočte. Samozřejmě můžu zvolit plně manuální režim a vše si nastavit dle potřeby. Postavím se na místo, zakomponuji, nádech, výdech a mačkám spoušť. Tři vteřiny se zdají jako věčnost, ale po chvilce závěrka cvakne, zapínám náhled a vidím perfektně ostrou fotografii. S objektivem M. Zuiko 12-40 mm F2.8 PRO je ostré vše od rohu do rohu, s M. Zuiko 7-14 mm F2.8 PRO je to již větší výzva, ale stále se jedná o nadprůměrně dobrý výsledek.

Díky tomu, že se mi sešly doma tři fotoaparáty, tak jsem neváhal a ještě jsem vyzkoušel vyždímat maximum ze stabilizace.

Malou ukázku, co jsem nafotil při 20 vteřinovou expozici si můžete prohlédnout níže. S novou E-M1 Mark III jsem byl v ostrosti ještě úspěšnější a to dokonce při dvojnásobném čase, tedy 40 vteřinách držených z ruky. Zní to jako malý zázrak, ale tak funguje Olympus stabilizace.

EM5 mark III, 12mm, F4, 20 vteřin, foceno z ruky
Výřez z horního záběru. Stále je dobře čitelné i očíslování výdejních bran. Na 20 vteřin z ruky skvělý výsledek.

Kreslení světlem

Olympus již před několika lety vyvinul speciální režimy Livetime a Livecomp jako moderní náhradu režimu BULB. Oba tyto režimy se dají využít například pro fotografickou disciplínu kreslení světlem nebo fotografování noční oblohy a pohybu hvězd.

OM-D E-M5 Mark III

Livetime je v podstatě převlečený BULB režim s tím rozdílem, že na začátku expozice stisknu standardně spoušť a foťák fotí do té doby, než opět stisknu spoušť pro ukončení expozice. U BULB režimu musí někdo spoušť držet, nebo se používá dálková spoušť, kterou ne vždy člověk má. Režim Livecomp (live composite) je unikátní režim, který nabízí pouze Olympus. Touto funkcí lze v podstatě uzamknout expoziční čas, takže nikdy nedojde k přeexponování světlých částí. Tuto funkci využívám hlavně ve městech, kde standardně svítí pouliční osvětlení, výlohy a další světelný spam.

Při režimu BULB nebo livetime by při několikaminutové fotografii došlo k přeexponování těchto světelných ploch. Pokud si ale zvolím režim livecomp, nastavím si expoziční čas například 2 vteřiny a začnu fotit, tak foťák nepropustí do fotografie delší, než právě dvouvteřinovou expozici a zároveň dokreslí všechna další pohyblivá světla do fotografie. Opět ale pouze v dvouvteřinové expozici. Samotná fotografie poté může vznikat až 3 hodiny (v E-M1 Mark III nové až 6 hodin) v tomto režimu.

Oba režimy byly dostupné v režimu M za možností 60“, takže bylo nutné vždy rolovat kruhovým voličem. Následně se na E-M1 Mark II objevili „céčkové“ uživatelské režimy, takže jsem si hned své základní nastavení uložil tam. E-M1X a E-M5 Mark III již mají na kolečku režimů novou zkratku B, která odkazuje přímo na tyto tři režimy (Bulb, Livetime a Livecomp). Kromě pro mne geniálních funkcí Livetime a Livecomposite, nabízí Olympus i další vychytávku, čímž je liveview – pozor, neplést s živým náhledem na DLSR, nejedná se o to samé. Zde jsem totiž schopný sledovat v průběhu expozice samotný vznik fotografie, což je při některých technikách kreslení světlem velice užitečné. Zvlášť, pokud tvořím fotografii, která zabere více času, typicky rotace foťáku, vidím v podstatě ihned, jestli se něco pokazilo, a případně mohu expozici ukončit a začít celý proces znovu. Nedozvím se to až po dokončení celé techniky, jak je tomu běžné na jiných fotoaparátech. Ono když venku mrzne, mám ztuhlé prsty, tak je každá ušetřená minuta dobrá. Navíc tento živý náhled v kombinaci s režimem livecomposite je skvělý pro focení noční oblohy a star trails, kdy se na displeji propisuje celý progres a já se mohu kdykoliv rozhodnout, že jsem již s fotografií spokojený.

Celkově jsem s E-M5 Mark III nadmíru spokojený, jedná se o malý lehký, ale přitom výkonný fotoaparát se spoustou užitečných funkcí. Jednou větou je to zmenšená jednička Mark II, která se od počátku řadí mezi profesionální modely.


Napsat komentář

Jsme rádi, že jste se rozhodli zanechat komentář. Mějte na paměti, že komentáře jsou moderovány v souladu s našimi zásadami pro komentáře.

twelve + 1 =