Článek původně vyšel v časopisu Digitální foto, doporučuji navštívit, mají i spoustu dalších super informací.

O mě – začátky

„Kreslení světlem je dynamická tvorba fotografie, kdy člověk objevuje barevný svět kolem sebe, který je zahalený do tajemné náruče tmy.“

K focení jsem se dostal v podstatě náhodou v mém prvním zaměstnání. Byl jsem vyslán na školení o foťácích, které mi v té době vůbec nic neříkaly. Celý víkend jsem měl možnost si hrát s foťáky od Canonu, Nikonu, Panasonicu, Sony a Olympusu. Nejvíc mě uchvátil Olympus, tak jsem si jeden koupil a začal fotit. Zprvu jsem fotil vše a postupně jsem se dostal až ke kreslení světlem, které mě dodnes baví. Po několika letech focení se mi podařilo stát se ambasadorem značky Olympus, dnes OM Digital solution.

Kreslení světlem je výzva, protože všechno musí být nakresleno v rámci jedné jediné expozice. Na svém Instagramu mám jedinou fotografii, kde jsem použil dvojitou expozici pro dodělání kousku efektu. Pyšný na to nejsem, ale měl jsem dobrý důvod, proč to udělat. Kdo ji jako první identifikuje a napíše mi, vyhrává automaticky jedno místo na jakémkoliv z mých workshopů – jakmile to bude možné.

Dnes jsem schopný pokrýt přes 20 technik kreslení světlem pro vytvoření fotografií s rozmanitou atmosférou. Některé techniky jsou jednoduché, jiné vyžadují větší plánování a použití více stativů a jiné ohnisko. Postupně plánuji vypracovat unikátní videokurz zaměřený opravdu detailně na každou jednotlivou techniku. Zmíněných technik je samozřejmě více, navíc se dají následně i různě kombinovat, takže možností je prakticky nepřeberně. Jediným limitem při kreslení světlem je jen naše fantazie.

Nástroje

Nástrojů, které se dají použít pro kreslení světlem je obrovské množství. Od těch základních, jako jsou různá světýlka až po ty méně zřejmé jako například pečicí papír nebo jízdní kolo. Pro základní kreslení světlem ale stačí jakýkoliv zdroj světla, který se dá dobře ovládat a držet v ruce. Nyní si některé nástroje detailněji popíšeme a to ve dvou skupinách – nástroje, které jsme si schopni vyrobit doma pomocí lehké modifikace a na profesionální nástroje určené přímo pro kreslení světlem.

Jako základní ruční svítilnu používám EagleTac D25LC2 Color. Kromě bílé barvy umí také svítit červeně, zeleně, modře a umí i režimy stroboskopu. K ní stačí přilepit pingpongový míček nebo plastový obal z Kinder vajíčka a máme super nástroj na psaní světlem nebo vytváření ORBů. Dále se používají hojně plexiskla nebo zrcadla, ze zrcadel se dá postavit varianta kaleidoskopu. Kónický tvar zajistí potřebný optický klam.

LED pásky umí také nahradit drahé nástroje, dají se přilepit na násadu od koštěte nebo na jízdní kolo s baterry packem. Výsledkem je nástroj, který umí neuvěřitelné množství barev a blikajících efektů. Nástrojů, které jsme schopni si doma vytvořit, je nepřeberné množství. Opět záleží na naší fantazii a také na efektu, kterého chceme docílit.

Nyní se podíváme na profesionální nástroje určené pro lightpaintery. Asi nejznámějším je Orbtool (150USD), případně úplná novinka Tworball (175EUR). Oba nástroje jsou speciálně určeny pro vytváření světelných koulí = ORBů. Dají se využít i jinak, tworball má výhodu, že se jedná o jednu kouli o velikosti florbalového míčku a umí 4 miliony barev, 20 režimů stroboskopu atd. Orbtool má hlavy výměnné, tzn. pro každou barvu nebo kombinaci barev je jedna hlava.

Dalším poměrně známým nástrojem je Pixelstick (349USD) nebo novější Magilight (309USD). Jedná se o programovatelné LED tyče, které umí zobrazit jakoukoliv barvu, různé režimy stroboskopu, blikání, ale také umí vykreslit celé obrázky, ovšem to již není lightpainting, ale lightprinting, a to nevyužívám. Obecně jsou to úžasné nástroje nejen pro tvorbu siluet a různých efektů alá kornouty.

Následující profesionální nástroj se na první pohled vůbec nemusí jevit jako profesionální výbava. Jedná se totiž o plastové trubky. Nicméně nejsou to jen tak ledajaké trubky. Jedná se o několik barevných trubek s různou intenzitou průsvitu. K nim lze ještě pořídit rozmanitá příslušenství jako barevné záklopky, násadky na rozšíření nebo barevná pírka. Nevýhodou je, že pro každou barvu s sebou musíte mít trubku.

Na plexiskla také existuje profesionální varianta držáku – KYO (241USD). Jedná se o speciální držák, kam se dají umístit až dvě plexiskla a každé může mít vlastní barvu. Barvy se řeší pomocí barevných plastových fólií a je jich opravdu velké množství. Tvary plexiskel jsou také velice rozmanité.

Fotografická technika

Jak jsem již zmiňoval, jsem hrdým ambasadorem značky Olympus, potažmo OM Digital Solutions Corporation. Začínal jsem na obyčejném PENu E-PL3, což byl super malý foťák. Následně jsem přešel na O-MD E-M10 a poté na vlajkovou loď E-M1 mark II spolu s objektivem M.Zuiko 12-40 mm F2.8 PRO. Tato kombinace kompaktnosti a výbavy mi přijde naprosto geniální. V prosinci 2020 jsem si ještě dokoupil druhé tělo v podobě E-M1 mark III, které s sebou nese další upgrade z mark II. Funkce jako High-res fotka z ruky, softwarově vestavěný ND filtr nebo Starry AF plní Olympus moto „break free“ na 100 % a velice rád je využívám.

Z pohledu lightpaintera jsou pro mě důležité hlavně funkce LiveTime, LiveComposite, živý náhled v průběhu expozice, utěsnění proti vlivům počasí a stabilizace, která je na Olympus foťácích neuvěřitelná. LiveTime je z hlediska funkce převlečená funkce BULB. Vzhledem k tomu, že kontinuálně načítá světlo z okolí, tak se výborně hodí do tmavých míst jako např. pole, louky a lesy. Myšleno samozřejmě pro dlouhé časy focení 30 vteřin a více. Určitě se dá použít i v městských částech, kde jsou různé pouliční lampy, reklamy a svíticí billboardy, ale pouze omezeně. V takových chvílích používám funkci LiveComposite, která umí uzamknout expoziční čas, který vyhovuje mému záměru, ale přitom foťák stále dokáže fotit až šest hodin a výsledkem je jeden jediný RAW soubor. Opravdu úžasná funkce do oblastí, kde se vyskytuje statické osvětlení. V praxi to funguje následovně. Vím, že se mi na fotografii za 20 vteřin přepálí světlo z lamp na silnici, ale zároveň vím, že potřebuji fotit minutu. Nastavím si tedy na foťáku v režimu LiveComposite 20 vteřin a on si načte danou scénu do paměti. Následně spustím expozici a čekám. Na displeji sleduji vývoj celé scény – projíždějící vozidla zanechávají světelné stopy a jsem schopný sledovat v reálném čase, zda se mi lampy přepalují či nikoliv. V případě, že je světlo z nich jasnější, než bych byl ochotný zkousnout, není nic jednoduššího než přenastavit expoziční čas např. na 15 vteřin a celé focení spustit znovu. Hotovo mám až ve chvíli, kdy jsem spokojený s výslednou fotografií.

Nastavení foťáku

Pro kreslení světlem potřebujeme foťák, který umí manuální režim, pracuji s nastavením clony, času a ISO. ISO hodnotu nastavuji na nejmenší možnou, v mém případě je to hodnota 200. Samozřejmě, pokud mám pocit, že je fotka příliš tmavá, o kousek tuto hodnotu zvednu, maximálně však na 1000. Většinou se ale o světlost celé fotky postará dlouhý čas. Clonu mám nastavenou většinou F8. Opět lze dle potřeby upravovat. Tyto dvě hodnoty jsou relativně stabilní, největší proměnou je zde expoziční čas. Jsou techniky, kde je během pár vteřin vyfoceno a pak jsou techniky, kdy ani 5 minut nestačí. Moje nejdelší fotka trvala kolem 15 minut. Proto nepoužívám pevně dané časy, které nabízí foťáky, ale používám možnost LiveTime (BULB) nebo LiveComposite. Na jiných značkách foťáků lze použít drátovou spoušť s režimem BULB, ale postupně se režim typu LiveTime dostává i k nim.

Pro ostření ve tmě využívám jednoduchého triku. Na místo, kde budu vytvářet efekt si položím na zem světýlko a zaostřím si na něj. Tím jsem foťáku určil vzdálenost, ve které budu. Zbytek zařídí hloubka ostrosti. Nyní ale nastává životně důležitá fáze, a to přepnutí z AF na MF. Buď v nastavení foťáku nebo čudlíkem na objektivu. Pokud tento parametr nepřenastavím a stisknu spoušť, foťák začne někam do tmy přeostřovat a v 99 % případů to nezvládne a buď se focení vůbec nespustí nebo bude fotka rozmazaná.

Techniky kreslení světlem

Nyní se podíváme na tři vybrané techniky kreslení světlem a jak je vytvořit. Jako první jsem vybral ORB, druhá je moje oblíbená dva v jednom. Ta je kouzelná v tom, že jsem schopen vytvořit typickou photoshop fotografii na místě a bez photoshopu. Třetí technikou je rotace foťáku. Při této technice získám z obyčejného záběru velice zajímavý a neobvyklý záběr.

ORB

Světelná koule, která na první pohled vypadá úplně jednoduše na nakreslení, ale skrývá v sobě skloubení několika pohybů. Jako nástroj používám buď ruční svítilnu na provázku s přilepeným pingpongovým míčkem nebo Tworball. Základ orbu se vytváří tak, že se uchopí nástroj do pravé ruky (leváci do levé) a roztočí se vedle sebe. Rotace probíhá pouze v zápěstí, zbytek ruky se nehýbe a je opřený o tělo. Pokud bychom se dostali do situace, že se nástroj dostane před nebo za nás, hrozí úraz. Ony totiž ty nástroje bývají z kovu nebo tvrdého plastu. Mně se osvědčilo točit daným nástrojem dozadu, tzn. směrem za hlavu. Někdo točí dopředu, tzn. směrem za nohy. Dalším důležitým bodem je, že světlo musí být kolmo k zemi. Nyní se k tomuto pohybu přidá ještě jeden a to chůze. Ještě před tím je ale důležité si na zemi najít nějaký bod. Já používám kamínky, které když se nasvítí, tak lehce září. Díky tomu se dá ve tmě výborně orientovat, pokud má člověk naplánované na jednu fotku více úkonů. Pokud takové kamínky nemáme, nevadí, použít se dá ledacos – obyčejný kamínek, lísteček, krytka od objektivu nebo cokoliv, co ve tmě na zemi uvidíme. Důležité ale je mít nějaký bod, ten totiž určuje střed celého ORBu. Spousta lidí si myslí, že ORB vzniká tak, že se člověk otáčí kolem své osy dokola. Není tomu tak, tím vzniká taková divnospirála. Ohledně chůze – mně se osvědčilo zkombinovat pohyb rotace nástroje a chůze – obojí je vzad. Samozřejmě najdou se i tací, kteří rotují nástrojem jedním směrem a chodí opačným směrem, proč ne. Při chůzi vzad musím dodržet poslední pravidlo a to, že daný nástroj musí ve své dráze v nejnižším bodu vždy prolétnout nad určeným bodem. Pokud tomu tak nebude, ORB bude nesouměrný. Chůze vzad zde není to správné označení, samozřejmě musím dodržet konstantní vzdálenost. Pokud bych udělal krok směrem vzad, vzdálím se od středového bodu a tím si ORBa ihned rozbiji. Celé to funguje tak, že noha, která je vzdálenější od středu zakročí namísto pohybu přímo vzad. Bližší noha se poté pouze dotáhne. Tímto způsobem zajistím konstantní vzdálenost od středu a tím, že sleduji středový bod celou dobu, si kontroluji, že ho světlo pokaždé ve své dráze osvětlí. Pokud jsem dodržel všechna pravidla, mám ve foťáku parádní ORB.

Dva v jednom

Pro tuto techniku je zapotřebí menšího plánování před samotným focením. Musím si rozmyslet co bude v popředí a co bude v pozadí. Osobně do popředí stavím rád modelky nebo části těla jako jsou ruce nebo hlava. Do pozadí se poté hodí cokoliv zajímavého – ať již nějaká scéna venku nebo si něco vytvoříme. Můžu samozřejmě využít opět modelku z popředí. Pokud mám naplánováno, jdu na samotné focení. Foťák mám připravený na místě tak, aby bylo v záběru pozadí, které se propíše do modelky. Ta se postaví před foťák do nějaké zajímavé pózy, aby zakrývala co nejvíce světel, což si zkontroluji na displeji, případně ji poupravím. Výhodu zde mají foťáky, které mají výklopný displej dopředu a hlavně foťáky Olympus, které umožňují sledovat vznik fotky v průběhu expozice. Zde mám nastavený refresh obrazu každé 2 vteřiny, jelikož se jedná o rychlou fotku. Cílem je vyplnit celý záběr bílým světlem. Tipněte si, zda lze použít i jiná barva než bílá. Odpověď bude na konci kapitoly. Pro tyto účely používám programovatelnou tyčku Magilight. Na displeji foťáku sleduji, zda jsem již vyplnil celou scénu, případně dokreslím tmavá místa. Modelka se po celou dobu nesmí pohnout. Tímto stylem vznikne pěkná silueta. Jakmile mám komplet vyplněno bílou barvou, modelka rychle uteče ze záběru a tím, že foťák pořád fotí, se začne do siluety propisovat vybrané pozadí. Na displeji opět sleduji, jak moc mi celý obraz přibývá a světlá a v pravou chvíli ukončím expozici. Pokud používám nějaké pozadí doma, pak ho nasvítím lehce několika barvami z různých úhlů. Pokud jsem v černočerné tmě venku a modelka má dlouhé a bohaté vlasy, můžu využít i to pro tvorbu obdobné fotky, bez bílého pozadí. Pro orámování postavy využiji právě vlasy. Následně modelku přesunu do pozadí a vytvořím barevný efekt za ní.

Ohledně bílé barvy – ne nelze pro tuto techniku použít jinou barvu než bílou. Bílá barva znamená pro foťák nulovou informaci a tudíž se do toho místa již nikdy nic jiného nepropíše. Pokud bychom použili např. modrou, pak se nám i do ní propíšou okolní světla a bude to působit rušivě.

Rotace foťáku

Další zajímavá a kreativní technika je rotace foťáku. K tomu nepoužívám foťák na provázku, ale na stativu. Používám speciální stativovou hlavu – gimbal. Ta se používá standardně pro obří objektivy pro focení wildlife, ale já ji využívám o 90° jinak. Na rotaci foťáku je super, že v 99 % případů vznikne úchvatná fotka z úplně obyčejného, řekl bych až fádního záběru. Opět využívám venkovní, ale i vnitřní scény. Venku využívám různé billboardy, reklamní osvětlení, lampy nebo dopravu, doma si pak stavím scény z plexiskel, optických vláken, LED deštníku atd. Když mám vybranou scénu a postavený foťák na stativové hlavě, je zapotřebí ještě nějak upevnit smartphone na foťák. Já používám držák telefonu do sáněk pro blesk. Důvod, proč přidělávám telefon je jednoduchý, používám totiž aplikaci pro určení stupňů náklonu. Foťákem se rotuje celá otočka tzn. 360° a abych byl přesný v jednotlivých rotacích, je tato aplikace parádním pomocníkem. Rotovat se dá po několika stupních, v praxi to jsou většinou násobky 15. Nejčastěji používám hodnotu 30° a 60°, občas použiji pouze stupně úhlopříčky, tzn.  45°. Samozřejmě se dá rotovat po jakémkoliv úhlu. Používám většinou režim LiveComposite na 3 vteřiny, ale lze použít i LiveTime s tím, že počítám do tří. Po uplynutí 3 vteřin zakryji objektiv krytkou. Důvodem je fakt, že při rotaci by mi pohybem foťáku na fotce vznikly světelné stopy, které tam nechci. Následně opakuji celý proces až do otočky o 360°, poté ukončuji expozici. Opět výhoda živého náhledu v průběhu expozice. Občas se stane, že se zamyslím a rotuji o jinou otáčku než jsem chtěl nebo jsem si s foťákem hnul apod. Ihned to na displeji vidím a nemusím čekat až na výslednou fotku a mohu ukončit expozici ihned. Následně si postavím foťák opět do výchozí polohy a začnu znovu. Dají se tím ušetřit minuty strávené venku v zimě.

• 

• 

Postproces

Postproces je u mě velice jednoduchý, snažím se o velice minimální úpravy. Jedná se o úpravu WB, přepalů a stínů, přidám trochu ostrost a zvýrazním barvy. Občas lehce vytáhnu noční oblohu a to je vše. Postprocesem trávím maximálně minutu na jednu fotku, fotka musí vypadat dobře již na místě.