Barevná světla

Při kreslením světlem se hojně využívají různé barvy. Existují speciální ruční svítilny, které umí svítit i jinou barvou, než pouze bílou (moje oblíbená je Eagletac D25LC2 Color. Případně existují přídavné barevné nástavce. Nevýhodou je ale vyšší cena. Dnes si ukážeme velice jednoduchý návod, jak si vytunit obyčejnou ruční svítilnu.

Potřebné nástroje

Celá operace je velice jednoduchá a zabere pouze pár minut. Potřebujeme ruční svítilnu, nůžky, lepicí pásku, pingpongový míček (plast z kinder vajíčka, skleničku od vitamínu C nebo cokoliv světlo prodyšného) a barevné fólie. Osobně používám úplně obyčejné o velikosti A4, které poté stříhám dle potřeby na různé tvary – seženeme v každém papírnictví.

Fólii rozstříháme na – pokud možno tvary, která připomínají alespoň trošku – kolečka, které umístíme na konec ruční svítilny. Doporučuji dávat dvě vrstvy, barva je potom výraznější. Dále překryjeme pingpongovým míčkem a přilepíme lepicí páskou. Tímto jednoduchým postupem jsme právě vyrobili barevný nástroj a můžeme začít být kreativní. Pokud máme doma ručních svítilen více, můžeme si vyrobit celou škálu barevných světel a poté je všechny využit pro pestrou fotografii. Můžeme se v klidu pustit do tvorby rozmanitých věcí, jako například ORBů, psaní světlem nebo cokoliv nás napadne 😊

Ukázka barev

Všechny ruční svítilny se v zapnutém stavu zahřívají. Některé méně, některé více. Ty výkonnější, které mají svítivost nad 1000 lumenů se zahřívají více. Zde bych byl opatrný s přikládáním plastových věci, protože se může stát, že to to světlo reálně propálí. Ne, že by následně shořela celá ruční svítilna, ale nepěkně to smrdí a může to zapatlat celé sklíčko.

Spoustu lidí již někde vidělo nebo zkoušelo nějakou pěknou programovací LED tyč, která toho umí spoustu jako například jakoukoliv barvu, blikající efekty podobné stroboskopu nebo dokonce vykreslit kompletní obrázek. Takový nejznámější reprezentanti jsou starší, dvoumerový Pixelstick a novější, metrový Magilight. V době publikování tohoto článku běží kickstarter kampaň na další programovatelnou LED tyčku Photonbar. To všechno zní parádně, ale potom se člověk podívá na cenu a zjistí, že to až tak parádní není. Nyní se podíváme, jak si takovou pěknou LED tyčku vyrobit doma. Bude umět základní funkce, ale to je kolikrát to, co bohatě stačí, abychom byli schopni vytvořit nádherné a neobvyklé věci.

Magilight – programovatelná LED tyčka

V různých hobby marketech nebo online, třeba na Aliexpresu, jsme schopni sehnat LED pásky různé délky i s ovladačem, co nám zajistí spoustu barviček, ale kolikrát i efektů. Zde ale vidím zásadní potíž a to je v napájení – většina jich je do zásuvky, což je pro náš účel občas limitující. Jasně, pokud budeme tvořit doma, tak napájecí kabel bývá rozumně dlouhý, takže bychom u zásuvky byli schopni i něco vytvořit, ale co když dostaneme chuť jít fotit ven? Proto existují i varianty, do které jsme schopni napojit nějaký battery pack. Pevně věřím, že šikovný kutil si zvládne přidělat battery pack i na klasickou zásuvkovou verzi. Já bych podpálil barák 😊

Dvoumetrový LED pásek s battery packem

Na již zmíněném Aliexpresu jsem si tedy objednal Led pásek, který má dva metry, obsahuje ovladač, umí různé barvy a několik blikajících módů. Zároveň má i standardní koncovku pro připojení napájení. Neváhal jsem a po 3 týdnech, co mi LED pásek dorazil, jsem skočil do firmy AVACOM v Praze, aby mi vytvořili battery pack s Li-ion nabíjecími bateriemi. Používám téměř ve všech svých ručních svítilnách Li-ion baterie 18650 – mají parádní výdrž (samozřejmě dle kapacity) a jsou nabíjecí bez paměťového efektu.

LED pásek a dřevěná tyčka

Základní věci již máme a nyní ještě doplníme nějakou tyčku – může být násada od koštěte, mopu, dřevěná, železná nebo dlouhý kus větve, v podstatě cokoliv, co nám umožní přidělat LED pásek alespoň trochu rovně. LED pásky mají na sobě většinou zezadu přilnavou vrstvu lepidla, takže můžeme využít tu, nebo pokud plánujeme LED pásek využívat více kreativně než jen na tyčce, tak postačí bohatě lepicí páska. Samozřejmě takovou tyčku můžeme využít nejen pro účely kreslení světlem, ale i jako světlo do ateliéru na focení portrétů apod.

Jelikož můj pásek je delší než tyč, tak jsem zvolil variantu, že jsem ho ohnul zpět a našteloval to tak, aby byly diody vedle sebe. Druhá varianta je možná, že se pásek upevní na druhou stranu a přelepí černou lepicí páskou, aby nebyl zbytečně osvětlován člověk, který se světlem manipuluje. Myslím si, že metrová varianta je taková optimální – dá se s tím pohodlně mávat, není to zbytečně dlouhé a i tak jste schopni vytvořit úžasné efekty.

Pokud máme hotovo, zbývá si připravit scénu, modelky, foťák a jdeme fotit. Foťák má jednoduché nastavení – široké ohnisko, F8, režim LiveTime nebo pevně nastavený čas. Důležité speciálně pro tento nástroj je vzít si kalhoty s kapsami, abychom si měli kam strčit ten battery pack. 🙂

Výsledek není úplně špatný, ale co, kdybychom chtěli efekt těch LED diod trošku rozmělnit? Sice jsou ty jednotlivé světelné dráhy v pořádku, ale občas by se hodila jednolitá barva. Zde nastupuje náš oblíbený pečicí papír. Ten funguje jako difuzér, takže se světlo z jednotlivých diod trošku rozptýlí.

Na první pohled se může zdát, že zde není vůbec žádný rozdíl. Nicméně pokud se člověk podívám blíže, zjistí, že jsou ta světýlka o něco rozptýlenější. To znamená, že by to chtělo větší vrstvu pečicího papíru a nechat vůli mezi papírem cca 1 centimetr od diod.

Nyní máme vyrobený nástroj, který pokryje minimálně polovinu věcí z nástrojů, které stojí několikanásobně více peněz, ale je s ním minimálně stejná zábava. Můžeme s ním jak malovat světlem, nebo ho využít jako pevné světlo do ateliéru a nebo si vymyslíme úplně jiné využití. To již záleží pouze na fantazii 🙂

Článek je zároveň publikován na www.mujolympus.cz.

Jakmile jsem obdržel nabídku firmy Olympus otestovat nový model fotoaparátu E-M5 Mark III, neváhal jsem ani chvilku. Věděl jsem, že mám po dobu testování naplánováno několik zajímavých akcí, kde dokáži dát fotoaparátu co proto. Zahrnut byl prodloužený víkend v Amsterdamu, kde se střídá počasí co pět minut, prodloužený víkend na Lipně, kdy se teploty pohybovali pod nulou °C, workshopy v Praze, pravidelná výuka v domovech dětí a mládeže a samozřejmě běžné focení při procházkách, při rodinných setkáních apod.

Tělo

Když jsem se dozvěděl, že tělo bude z plastu, namísto z nějaké slitiny, byl jsem zprvu trochu skeptický, aby z toho nebyl „plasťáček“, jakým bývají entry-level foťáky jiných výrobců. Potom, co jsem foťák uchopil do ruky vůbec nemám pocit, že by se jednalo o „plasťáček“, ale o solidní nástroj, který snese hrubší zacházení. Naopak všechny rolery jsou kovové a ovládají se velice příjemně a sebejistě.

Rozmístění ovládacích prvků vychází z profesionálního modelu OM-D E-M1 Mark II

Foťák se mnou cestuje téměř denně, byl jsem s ním i v zahraničí na dovolené a nikdy mě nezklamal. Několikrát poměrně dost zmoknul (já samozřejmě také) v Amsterdamu a na Šumavě jsme večer fotili v -4°C. Svoji E-M1 Mark II jsem měl také úplně zasněženou, v létě, když je pylová sezóna a já fotím týden uprostřed pole a v lese na tréninku, mám foťák zpola žlutý od pylu a zpola zaprášený od hlíny. Není nic snadnějšího, než ho vzít proudem vody z hadice a následně ho nechat uschnout na sluníčku. E-M5 Mark III je na tom úplně stejně, můžu s ním fotit za jakýchkoliv podmínek bez problému. To, že mě foťák nenechá na holičkách v různém počasí, beru jako samozřejmost a vůbec nad tím již nepřemýšlím, ale je pravda, že se jedná o nadstandardní výbavu foťáků Olympus.

Není potřeba se bát počasí

Držení

Nevím, jak to v Olympusu dělají, ale každý foťák, který jsem držel, mi do ruky zapadnul poměrně návykovým způsobem. Ty foťáky je prostě radost držet, ať už E-M1 Mark II s větším gripem, tak i E-M5 Mark III s menším gripem. U E-M5 Mark III mi zprvu vadilo ouško na držák popruhu, protože E-M1 Mark II má ouško ze shora, takže nepřekáží. Nicméně po chvilce používání jsem si našel přirozenou polohu prstů tak, že o oušku prakticky nevím.

Unikátní stabilizace

Z mého pohledu nabízí Olympus nejlepší stabilizaci na trhu. Co je běžně na jiných značkách nemožné vyfotit z ruky, je na Olympusu běžná záležitost. E-M5 Mark III má zabudovaný pětiosý stabilizátor obrazu s účinkem až 5,5 EV.

V praxi to znamená, že jsem z ruky schopen udržet klidně 3 vteřiny bez stativu, monopodu nebo opírání se o zeď. Jako typická scéna, kde stabilizaci využiji, se nabízí večerní nebo noční město, kdy s sebou v batohu sice stativ nesu, ale prostě se mi ho nechce vytahovat. Nastavím si režim S, zvolím 3 vteřiny, ISO např 400, clona se dopočte. Samozřejmě můžu zvolit plně manuální režim a vše si nastavit dle potřeby. Postavím se na místo, zakomponuji, nádech, výdech a mačkám spoušť. Tři vteřiny se zdají jako věčnost, ale po chvilce závěrka cvakne, zapínám náhled a vidím perfektně ostrou fotografii. S objektivem M. Zuiko 12-40 mm F2.8 PRO je ostré vše od rohu do rohu, s M. Zuiko 7-14 mm F2.8 PRO je to již větší výzva, ale stále se jedná o nadprůměrně dobrý výsledek.

Díky tomu, že se mi sešly doma tři fotoaparáty, tak jsem neváhal a ještě jsem vyzkoušel vyždímat maximum ze stabilizace.

Malou ukázku, co jsem nafotil při 20 vteřinovou expozici si můžete prohlédnout níže. S novou E-M1 Mark III jsem byl v ostrosti ještě úspěšnější a to dokonce při dvojnásobném čase, tedy 40 vteřinách držených z ruky. Zní to jako malý zázrak, ale tak funguje Olympus stabilizace.

EM5 mark III, 12mm, F4, 20 vteřin, foceno z ruky
Výřez z horního záběru. Stále je dobře čitelné i očíslování výdejních bran. Na 20 vteřin z ruky skvělý výsledek.

Kreslení světlem

Olympus již před několika lety vyvinul speciální režimy Livetime a Livecomp jako moderní náhradu režimu BULB. Oba tyto režimy se dají využít například pro fotografickou disciplínu kreslení světlem nebo fotografování noční oblohy a pohybu hvězd.

OM-D E-M5 Mark III

Livetime je v podstatě převlečený BULB režim s tím rozdílem, že na začátku expozice stisknu standardně spoušť a foťák fotí do té doby, než opět stisknu spoušť pro ukončení expozice. U BULB režimu musí někdo spoušť držet, nebo se používá dálková spoušť, kterou ne vždy člověk má. Režim Livecomp (live composite) je unikátní režim, který nabízí pouze Olympus. Touto funkcí lze v podstatě uzamknout expoziční čas, takže nikdy nedojde k přeexponování světlých částí. Tuto funkci využívám hlavně ve městech, kde standardně svítí pouliční osvětlení, výlohy a další světelný spam.

Při režimu BULB nebo livetime by při několikaminutové fotografii došlo k přeexponování těchto světelných ploch. Pokud si ale zvolím režim livecomp, nastavím si expoziční čas například 2 vteřiny a začnu fotit, tak foťák nepropustí do fotografie delší, než právě dvouvteřinovou expozici a zároveň dokreslí všechna další pohyblivá světla do fotografie. Opět ale pouze v dvouvteřinové expozici. Samotná fotografie poté může vznikat až 3 hodiny (v E-M1 Mark III nové až 6 hodin) v tomto režimu.

Oba režimy byly dostupné v režimu M za možností 60“, takže bylo nutné vždy rolovat kruhovým voličem. Následně se na E-M1 Mark II objevili „céčkové“ uživatelské režimy, takže jsem si hned své základní nastavení uložil tam. E-M1X a E-M5 Mark III již mají na kolečku režimů novou zkratku B, která odkazuje přímo na tyto tři režimy (Bulb, Livetime a Livecomp). Kromě pro mne geniálních funkcí Livetime a Livecomposite, nabízí Olympus i další vychytávku, čímž je liveview – pozor, neplést s živým náhledem na DLSR, nejedná se o to samé. Zde jsem totiž schopný sledovat v průběhu expozice samotný vznik fotografie, což je při některých technikách kreslení světlem velice užitečné. Zvlášť, pokud tvořím fotografii, která zabere více času, typicky rotace foťáku, vidím v podstatě ihned, jestli se něco pokazilo, a případně mohu expozici ukončit a začít celý proces znovu. Nedozvím se to až po dokončení celé techniky, jak je tomu běžné na jiných fotoaparátech. Ono když venku mrzne, mám ztuhlé prsty, tak je každá ušetřená minuta dobrá. Navíc tento živý náhled v kombinaci s režimem livecomposite je skvělý pro focení noční oblohy a star trails, kdy se na displeji propisuje celý progres a já se mohu kdykoliv rozhodnout, že jsem již s fotografií spokojený.

Celkově jsem s E-M5 Mark III nadmíru spokojený, jedná se o malý lehký, ale přitom výkonný fotoaparát se spoustou užitečných funkcí. Jednou větou je to zmenšená jednička Mark II, která se od počátku řadí mezi profesionální modely.

V situacích, kdy se nacházíme doma z jakéhokoliv důvodu, jsme schopni použít obyčejné věci k vytvoření neobyčejných fotografií. Jako základ nám postačí jakákoliv ruční svítilna (pokud umí i jinou barvu, než bílou, tak super), fotoaparát, popřípadě mobilní telefon a stativ. Mobilní telefony mají dnes již spoustu aplikací a nastavení, kdy jsme schopni fotit až několik vteřin, což nám bude stačit. Pokud nemáme stativ, tak využijeme skříň, krabici, hrneček nebo cokoliv, co nám zajistí, že se dané zařízení nepohne.

Věci, co má každý doma

U mobilních telefonů se v poslední době dá nastavit už i RAW formát, což u mého Samsung S8 nejde, takže dostávám hotové JPEGy, které se nedají nijak upravit. Kolikrát postačí jedno, dvě šoupátka a máte fotku jak fík.

EM1mk2 a Samsung S8 – mobil můžeme samo opřít o cokoliv doma

Jako první pomůcku si vezmeme pečicí papír. Ten se dá srolovat do válečku a po zastrčení ruční svítilny dovnitř nám pěkně svítí. Simuluje v podstatě plastovou trubku. Důležité je pečicí papír důkladně oblepit lepicí páskou, aby se nerozjížděl, ale držel tvar. Nevýhodou pečicího papíru je fakt, že se při prudkém pohybu ohne, takže s ním musíme pohybovat pomalu, ale přesto plynule. Dobré je tedy rolovat papír na úhlopříčku – je o něco pevnější.

Srolovaný pečicí papír

Možností nyní máme několik – můžeme zapojit někoho z rodiny jako modela nebo můžeme využít jakýkoliv alespoň trošku zajímavě vypadající předmět – skleněnou kouli, nějakou figurku nebo cokoliv dalšího. já jsem ženu přemluvil až v pozdější fázi focení 🙂

EM1mk2
Samsung S8

Další nástroj je PET lahev. Jakákoliv, jakékoliv barvy. Jednoduchým způsobem k ni připevníme ruční svítilnu a máme parádní nástroj na tvorbu abstraktních obrazců, případně zajímavého pozadí pro různé předměty. Můžeme ji i lehce zmačkat, vznikne poté více odrazových ploch pro světlo ze svítilny.

EM1mk2
Pro porovnání fotka z mobilu Samsung S8

Abychom ty fotografie dál „vytunili“ tak se dají určitě využít různé odrazové plochy – typicky venku jsou to různé vodní plochy, které ale domů úplně jednoduše nedostaneme. Nicméně všichni mají doma zrcadlo, tak proč ho nezapojit. Získáme tak další dimenzi a prostor pro kreativitu.

EM1mk2
Samsung S8

Další věc, kterou můžeme využít je alobal. Pokud ho dostatečně pomuchláme, pak narovnáme a vytvarujeme do tvaru válce, získáme zajímavé vtažení objektu do fotografie.

EM1mk2 a alobal
Pěkně zmuchlaný alobal má super strukturu
Ten pocit, když přemluvíte ženu 🙂

Zde jsme si ukázali opravdu základ všech základů z toho, co se dá využít doma do začátků. Samozřejmě můžeme i vytvářet různé nápisy nebo světelné koule. Opět jednoduchá příprava z věcí, které máme doma. Samozřejmě, že se dá využít prakticky cokoliv, postačí jen trošku koukat kolem sebe 😊 Ukážeme si třeba příště 😊

Stabilizovaný snímač ve fotoaparátech je s námi již od dob zrcátek Olympus, Pentax, Samsung nebo Sony. Výrazné vylepšení nastalo až s příchodem bezzrcadlovek. Olympus se svým způsobem stabilizace senzoru značně utekl konkurenci. Takovou účinností, co je všechno schopna, se fotografům otevírají další možnosti a hlavně odpadá potřeba nosit s sebou další výbavu, jako je stativ. Nicméně ještě stále nejsme tak daleko, aby se dal úplně vynechat.

Stabilizace ve fotoaparátech Olympus

Jelikož se mi doma sešly tři fotoaparáty, nedalo mi to a musel jsem vyzkoušet, jakým vývojem stabilizace prošla. Testovací sestava se skládala z EM1 mark II, EM5 mark III a EM1 mark III. První zmíněné měly nasazený objektiv M. Zuiko 12-40 mm F2.8 PRO a nová EM1 mark III měla na sobě M. Zuiko 12-100 mm F4 IS PRO, což k té stabilizaci snímače ještě trochu pomohlo. To, že fotoaparáty Olympus zvládnou bez problémů vyfotit ostrou fotografii, která trvala 5 vteřin, není pochyb. Cílem bylo zachytit fotografii na tak dlouhý čas, jak jen je to možné, za předpokladu, že ta fotografie bude vypadat ještě použitelně. Vybral jsem si místo na mostu u dálnice, kde jezdí dostatečný počet vozidel, takže budou kreslit světlem za mě a zároveň byly hezky vidět hvězdy. Jedinou nevýhodu to mělo a to zimu. Kolem 2° C jsem se docela klepal, ač jsem byl dobře oblečený.

Zleva EM5 mark III, EM1 mark II a EM1 mark III

Nastavení fotoaparátů bylo stejné pro všechny. Režim M, ISO 200, 12mm, F4, stabilizace zapnutá na režim auto a jeden zaostřovací bod, kterým jsem se snažil mířit vždy na jedno místo.

Testování jsem začal s EM1 mark II, která, když v roce 2016 vyšla, způsobila malou revoluci s tím, co vše přinesla za funkce. Dnes jsou samozřejmostí. Začal jsem nenápadně na 3.2“, kdy fotografie byla parádně ostrá všude. Pokračoval jsme v navyšování hodnot po jednotlivých krocích a zastavil jsem se na hodnotě 20“, kdy již fotografie nebyla použitelná. Vrátil jsem se tedy na 15“, kde jsem fotografii 2x zopakoval, abych vyloučil, že by se mohlo jednat o náhodu. EM1 mark II tedy zvládne 15“ z ruky a stále je fotografie použitelná. Sice již není ostrá kompletně – rohy jsou rozhýbané, ale výsledek je to více než impozantní.

EM1 mark II, 15 vteřin, foceno z ruky

Jako druhý jsem otestoval EM5 mark III a začal jsem rovnou na 10“. Přeci nebudu troškařit, když má mít vylepšenou stabilizaci oproti předchozímu modelu. Zastavil jsem se na hodnotě 25“,  kdy již fotografie byla roztřesená a nepoužitelná. Opět jsem se vrátil o krok zpět a 2x vyfotil. EM5 mark III zvládá vyfotit z ruky fotografii dlouhou 20“. Rohy jsou opět deformované, ale o trochu méně, než u EM1 mark II.

EM5 mark III, 20 vteřin, foceno z ruky

Jako poslední jsem vzal do ruky EM1 mark III, který měl oproti zbylým dvou v testování malou výhodu a tou je stabilizovaný objektiv. Takže účinek stabilizace se zde sčítá. Protože EM5 mark III zvládl v pohodě 20“, začal jsem s testováním právě tam. Popravdě jsem ani nebyl překvapený, že fotografie byla parádně ostrá i v rozích. Ještě aby ne. Postupným navyšováním jsem se dostal až k neuvěřitelné hodnotě 50“. Ono stát skoro minutu nehnutě je poměrně zážitek sám o sobě. Snažíte se moc nehýbat, dýcháte do břicha, občas se pohne koleno a cítíte, jak se hýbete s tělem dopředu a dozadu. Nicméně i přes neuvěřitelnou stabilizaci nebyla 50“ fotografie použitelná. Opravdu ostrá fotografie s neroztřesenými, ale maličko mázlými rohy se dá vyfotografovat za 30“ z ruky. Co mě ale překvapilo ještě víc, je použitelná fotografie na 40“.

EM1 mark III, 30 vteřin, foceno z ruky
EM1 mark III, 40 vteřin, foceno z ruky

Pokud budeme pixelhunteři, tak ano, do časopisu tyto fotografie nepůjdou, jedná se spíš o technologickou ukázku toho, co je možné. Olympus postupně přidává i další funkce, které jsou schopné využít tuto stabilizaci – fotografie s vysokým rozlišením (HighRes) nebo živé ND filtry. U těchto funkcích jste schopni z ruky udržet několikavteřinové časy naprosto bez problémů.

Ukázka LiveND filtru, ND32, 2,5 vteřiny, foceno z ruky

Jen tak dál 😊

Asi každý si pamatuje na podlouhlý váleček, který chrastil, když se s ním zatřáslo a poté, když se podíval dovnitř, tak viděl různě barevné a rozmanité tvary – ano, jedná se o kaleidoskop. Podobné zařízení lze použít i pro kreslení světlem a je úplně jednoduché ho vyrobit.

Domácí výroba

Kaleidoskop, používaný pro kreslení světlem se nejčastěji skládá ze tří stran – může mít i více, např. 5 stran. Čím více stran ale má, tím je celý kaleidoskop křehčí, jelikož jsou stěny k sobě přilepeny pouze lepidlem a zvenku omotány lepicí páskou. Důležité je, aby kaleidoskop měl kónický tvar pro vytvoření potřebného efektu. Důležité je zde ohnisko objektivu – ideálně co nejširší. Zde používám vyloženě sranda objektiv Olympus Cap lens 9mm. Je maličký, takže se dá zasunout co nejvíce dovnitř kaleidoskopu a výsledné fotografie stojí za to.

Optický klam, který vzniká díky kónickému tvaru (foceno mobilem)

Úplně nejjednodušší je zajít k místnímu skláři a požádat ho o vyřezání skel o určitém tvaru. Zde je dobré si rozmyslet, jak velký kaleidoskop chceme. Já mám dva – menší a větší. Hrany menšího jsou na jednom konci dlouhé 3 cm, na druhém konci 10 cm a délka celého kusu je 25 cm.

Jak může vypadat příprava na tvorbu fotografie – malý a velký kaleidoskop na sobě

Jakmile máme všechny tři skla doma, následuje fáze lepení. Postačí jakékoliv vteřinové lepidlo, staré noviny jako podložka a trpělivost při tvarování. Stěny by k sobě měly být přilepeny pokud možno ve stejném úhlu a celá konstrukce se nám, díky tvaru skel, sama vytvaruje do potřebného kónického tvaru. Po dokončení tvarování a lepení necháme jeden den odpočinout, aby lepidlo pěkně zaschlo.

EM1 mark II, F8, 9mm, 52 vteřin

Když máme kaleidoskop hotový, můžeme se konečně přesunout na fázi fotografování. Co všechno budeme potřebovat? Ruční svítilny, UV světýlko, různě barevné plasty a vlastně cokoliv, co se nám naskytne, lze použít při troše fantazie.

Samozřejmě můžete oba kaleidoskopy i postavit na sebe a nakombinovat. EM1 mark II, F8, 9mm, 85 vteřin

Vlastní fotografování je již velmi jednoduché – svítíme na hrany, které propouští světlo, které se nám uvnitř odráží od zrcadel. Svítíme na podložku, můžeme svítit i dovnitř. Můžeme samozřejmě využít i nějaký obrázek na mobilu, nic není zakázáno 🙂 Díky funkci live view, kterou mají Olympus fotoaparáty, můžeme na displeji ihned sledovat výsledek naší kreativity. Pokud máte nějaké otázky, sem s nimi 🙂

EM1 mark II, F8, 9mm, 67 vteřin

Ve fotografii lze často využít i různé skleněné prvky např. skleněná koule nebo odrazové plochy např. zrcadla.

Skleněná koule

Existují různé skleněné tvary jako např. krychle či jehlan, ale i koule. Ta je na fotografiích využívána velice hojně – buď ji někdo drží v ruce nebo je umístěna na nějakém podkladu. Efekt koule je ale pořád stejný – obraz uvnitř koule je převrácený vzhůru nohama.

Skleněná koule

Skleněná krychle a trojúhelník

Krychle se ve fotografii takřka nevyskytuje, přitom vytváří parádní efekt několika obrazců v jednom. Trojúhelník se nevyskytuje dle mého vůbec – až na mých fotografiích 😊 Nicméně jeho kouzelný efekt jsem buď ještě neobjevil nebo tam žádný není. Úplně pro něj nemám využití tak, aby to působilo na fotografiích nějak závratně super.

Skleněná krychle a trojúhelník

Zrcadlo

Zrcadla jsou ve fotografiích také využívána poměrně hojně, v přírodě se využívají vodní plochy pro dosažení podobného efektu. Pomocí zrcadla jsme schopni docílit nejen odrazu, ale např. i jakési oddělení od zbylého prostředí – efekt jiné dimenze 😊

Jiná dimenze vytvořená pomocí zrcadla

Kaleidoskop

V podstatě podkategorie k zrcadlům, jelikož se jedná o několik zrcadel dohromady. Klasický kulatý kaleidoskop, který se dá sehnat všude v hračkářství není úplně to pravé pro docílení trojrozměrného efektu. Proto je nutné mít zrcadla kónického tvaru. Uvnitř poté vzniká trojrozměrná koule, až nikde nic kulatého ve skutečnosti není a využíváme tak optický klam.

3 kónická zrcadla slepená dohromady
Výsledný efekt vytvořený pomocí kaleidoskopu

Na internetu lze najít kromě různých obrázků, fotografií a videí také GIFy. Většinou se jedná o vykousnuté scény z filmů či seriálů, případně různá timelapse nebo hyperlapse videa. Dnes se podíváme na to, jak si vytvořit svůj vlastní GIF.

Scéna vytvořená doma za pomocí 2 světel a několika fotoaparátů Olympus, tvorba zabrala zhruba hodinu

Příprava

Nejprve musíme najít vhodné místo, připravit si pomůcky a dopředu si rozmyslet, co chceme na GIFu zobrazovat. Zároveň se musíme psychicky připravit na to, že se jedná o piplačku, která zabere minimálně hodinu práce. Ve výsledku nám jedna vteřina videa sebere přibližně 25 fotografií, aby výsledek vypadal plynule, tzn. je zapotřebí nafotit určitě přes 100 fotografií.

Tvorba fotografií

Jelikož se jedná opravdu o piplačku, nelze nějak moc v „příběhu“ předbíhat a každé posunutí předmětu a z dlouhodobého hlediska jakákoliv změna musí být provedena po malém kousku a spoustu věcí se musí i několikrát zopakovat. Tzn. pokud chceme vytvořit efekt písmenka, které stoupá na povrch z podzemí, je nutné počítat minimálně s 15 fotografiemi. Postupně každou další fotografii uděláme písmenko o kousek výš. V průběhu tvorby jednotlivých fotografií se musíme soustředit ideálně na všechny předměty na scéně/jednotlivé prvky. Pokud na nějaký předmět zapomeneme, trvá nějakou dobu, než opět „doběhne“ ostatní.

Ukázka jednotlivých fotografií, na kterých lze vidět pomalý postup v celém příběhu

Pokud tvoříme sami a máme danou scénu, rozhodně doporučuji si celou scénu fyzicky ohraničit nějakými body, za které se nesmíme dostat a případně si vytvořit body na místech, kde budeme opakovat nějaký světelný efekt. Samozřejmě to nesmí být rušivé na fotografii. Nebo si budeme dané místo alespoň přibližně pamatovat.  V případě více účastníků je zapotřebí celou scénu pevně řídit a hlavně mít spoustu trpělivosti. 😊

GIF vytvořený dětmi v DDM v Čakovicích, tvorba zabrala 90 minut

Tvorba GIFu

Jakmile máme nafocený kompletní příběh, můžeme se pustit do úpravy fotografií – osobně upravím stíny, vyvážení bílé, případně fotografie oříznu a následně použiji volně dostupný nástroj na webu http://gifmaker.org/.

Sem se nahrají komplet všechny fotografie, můžeme si vybrat výslednou velikost i rychlost celého GIFu. Tu obvykle nastavuji v rozmezí 80-100 milisekund.

GIF je velice zábavná tvorba, protože vdechneme fotografiím život a vyprávíme tím o kousek delší příběh, než jedinou fotografií. Tvoříte si také GIFy nebo si nosíte nějaký nápad v hlavě? Pochlubte se do komentářů. 🙂

Napadlo by vás někdy, že budeme moci kreslit za pomocí deštníku? Bez mučení se přiznám, že mě ne, ale jakmile jsem ho spatřil, tak jsem ho musel mít 😊

Zde se muselo vyšplhat na balík a nespadnout 🙂

Tento nástroj se prodává opravdu jako deštník na Aliexpressu za cenu v rozmezí 12 až 18 dolarů a pár týdnů čekání. Má ryze praktické využití v dešti – samozřejmě nezmokneme, plus má bílou LED diodu ve spodu rukojeti, takže si můžeme svítit pod nohy. Celá tyč, která bývá u klasických deštníků kovová, je zde z překvapivě pevného plastu a uvnitř se nachází drážky, které rozptylují světlo z diod, které vycházejí z rukojeti. Na trhu se nachází několik verzí – některé umí pouze 6 barev a 2 blikající módy, některé umí 7 barev a 1 blikající mód.

Světelný deštník

Pro účely kreslení světlem musíte nejprve odmontovat deštníkovou část, protože tu potřebovat nebudeme. Celé to drží na jednom hřebíčku v horní části. Samozřejmě při demontáží poškodíme deštníkovou část, takže bude nepoužitelná. Nám jde ale především o zbytek deštníku, výsledek poté vypadá jako světelný meč.

Jelikož světlo z tohoto nástroje není až tak výrazné, hodí se především do míst, kde je větší tma. Není vhodný úplně do města do osvětlených ulic, protože výsledný efekt zanikne/splyne s okolím. Mezi základní, pěkné a efektní techniky, patří tvorba Orbu. Orb jsme již vytvářeli pomocí Orbtoolu nebo pomocí ruční svítilny na provázku. Světelný deštník nám umožní vytvořit orb opět trochu jinak, při zachování 3D efektu a přidá i pár efektů navíc.a

Rozbitý orb – zde je pěkně vidět, že pokud máte světlé pozadí, celý efekt není tak výrazný

Pro vytvoření orbu s bílým ohraničením musíme deštník nejprve rozsvítit – bílé světýlko na rukojeti a samotnou barevnou tyč. Následně chytneme na konci tyče. Tzn. ne za rukojeť, ale za opačný konec. Ve výchozí pozici stojíme před fotoaparátem, v pravé ruce držíme deštník. Nyní se otočíme tak, abychom stáli kolmo k fotoaparátu, samozřejmě rukou, ve které máme deštník. Při tvorbě orbu pomocí orbtoolu nebo ruční svítilny jsme měli na zemi položenou nějakou věc, abychom dodrželi střed. Nyní nám jako střed bude sloužit naše vlastní rameno, to znamená, že zbylé tělo se nesmí pohnout a ani otočit.

Ukázka několika barev v jednom s mříží

Pokud dodržíme výše uvedená pravidla, pak je tvorba orbu velice jednoduchá. Spočívá ve vyplnění polokoule mezi námi a fotoaparátem, tzn. ruka s deštníkem musí opsat 180° vodorovně i svisle. Ve své podstatě se pohyb rukou dá přirovnat natírání plotu. Začíná se dole u nohy a napnutou ruku zvedáme před sebe po jedné linii až úplně nahoru do horního středu. Z tohoto místa pojede opět dolů, ale ne po stejné linii. Tím docílíme toho, že druhou linii posuneme kousek doprava a dojedeme dolů. Opět posuneme linii kousek doprava a kreslíme vzhůru. Opakujeme až do té doby, než máme ruku za sebou a vykreslenou celou polokouli. A abychom neměli jen vykreslené svislé čáry, dochází v zápěstí k malým krouživým pohybům. Tím docílíme příjemného kroužkového efektu.

Uvolněné jádro!

Důležité je opravdu dodržet střed orbu tím, že se tělo nehýbe a celý pohyb je pouze v rameni. To bývá dostatečně flexibilní, aby zvládlo alespoň 4 linie, kdy máme ruku směrem za záda. Pokud vše zvládneme, můžeme si s celou tvorbou orbu pomocí deštníku, začít hrát. Můžeme nejprve vytvořit barevný střed s různými barvičkami, kdy držíme deštník standardně za rukojeť. Zde můžeme barvy měnit. Následně si rozsvítíme pouze bílé světýlko na konci rukojeti, chytneme opačně a vykreslíme jakousi mříž. Nebo můžeme vytvořit barevný střed a následnou mříž vykreslit šikmo vpřed pro jiný efekt. Možností je spousta 😊

Pomocí plexiskla se vytvářejí abstraktní obrazy jako např. různě barevné čáry ať už v celku nebo přerušované za pomoci stroboskop módu na svítilně. Technika je to velice jednoduchá. Ruční svítilna se připevní na plexisklo a mohou se přidat i nějaké barevné filtry. Vhodným nastavením fotoaparátu je režim Live Composite, případně BULB se vzdálenou spouští. Poté již stačí jen mávat, točit a rotovat. Důležité je nepřekreslovat ta místa, kde se již jednou kreslilo. To se dá kontrolovat na displeji fotoaparátu, který má možnost jeho otočení směrem vpřed, např. u OM-D E-M1 Mark II nebo E-M5 Mark II. Určitě to nevyjde úplně všude a na výsledném snímku bude přeci jen pár překreslených míst. Čím více by se překreslovalo jedno místo, tím spíše vznikne nevzhledný barevný mišmaš. V případě, že není použita funkce Live Composite, tak mohou vznikat i přepálená místa.

Samozřejmě lze plexisklo využít také pro tvorbu pravidelných obrazců a tvarů. Například pokud zkombinujeme s rotací fotoaparátu, získáme tím velice oku lahodící tvary, nejčastěji připomínající květiny. Světelné zdroje si rozložíme do různých poloh a poté již rotujeme fotoaparátem.

Pro snadnou manipulaci a vůbec pro správné nasvětlení plexiskla je zapotřebí mít možnost připevnit ruční svítilnu. Napravo je domácky vyrobený držák – obyčejná gumová hadice, která se přilepila k plexisklu a do té se jednoduše zastrčí ruční svítilna a můžeme malovat. Nalevo vidíme profesionální výbavu s držákem Kyo. Jedná se o speciální držák na plexiskla, který se našroubuje na ruční svítilnu. Výhoda je, že můžeme využít s jednou svítilnou 2 plexiskla různých tvarů v různých polohách. S domácí variantou musíme pro tento efekt mít v ruce svítilny dvě. Na druhou stranu jedna nám může svítit a druhá být zapnuta ve stroboskop módu. Barvy nám vytvoří buď ruční svítilna, která umí RGB, nebo použijeme barevné fólie, které se nalepí okolo plexiskla a nebo se vloží mezi svítilnu a plexisklo.

Pro tuto techniku je vhodné použít co nejširší ohnisko a využít tak celou šíři záběru. Osobně používám objektiv M.Zuiko Digital 12-40mm F2.8 PRO, ale obvykle M.Zuiko Digital 7-14mm F2.8 PRO poměrně dost zvětší prostor pro kreativitu.

Při tvorbě orbů je vhodné mít fotoaparát nastavený na Live Time, jelikož se budete pohybovat většinou v úplné tmě někde venku mimo město. Dá se samozřejmě využít i funkce LiveComposite, pokud budete fotografovat ve městě. Lze použít i BULB režim se vzdálenou spouští. Orby jsou jednoduché a přesto poměrně efektní světelné výtvory. Může se zdát, že jejich tvorba je složitá, nicméně opak je pravdou.Jak bylo popsáno v dřívější kapitole (světelné zdroje), potřebujete jakoukoliv ruční svítilnu s difuzérem a provázek. Jako naprostý základ je tato kombinace naprosto dostačující, může se samozřejmě přidat případně barevný filtr apod. Existuje také specializovaný nástroj přímo pro tvorbu orbu. Poslední důležitou věcí je najít si na zemi jeden konkrétní bod – kamínek, větvička,víčko od lahve, desetikorunu apod. a poté se vedle něj postavit tak, aby byl u vašeho pravého boku.  Nyní je již vše připraveno pro základní postoj, který je vždy stejný.

Šest orbů v řadě, vytvořeno pomocí Orbtoolu

V pravé ruce (pokud jste pravák) se drží provázek s uvázanou svítilnou. Loket ruky se opře o bok, kde zůstane po celou dobu a předloktí se pokrčí do pravého úhlu tak, aby bylo vodorovně se zemí. Svítilna musí být v tuto chvíli nad vybraným bodem. Nyní zápěstí roztočí provázek se svítilnou tak, aby se točil neustále kolmo k zemi (mně se osvědčilo rotovat směrem dozadu) a zároveň zůstával nad vybraným bodem. To lze jednoduše kontrolovat – rotující svítilna osvětlí vždy kus země při svém pohybu v dolní polovině orbu, takže vždy musí osvětlit i vybraný bod. Pokud ho neosvětlí, je zapotřebí se více soustředit nadaný pohyb. Zde je dobré upozornit na to, že ruční svítilna bývá zpravidla vyrobena z nějakého kovového materiálu a taková rána do hlavy rotující svítilnou ve tmě by určitě radosti nepřidala. Není proto nutné roztáčet provázek se svítilnou příliš rychle, ale pouze přiměřeně tak, aby byl provázek napnutý.

Orb v Panenském týnci

A nyní již nastává ta chvíle pro tvorbu světelné koule.  Výše popsaným způsobem by se docílilo pouze kolmé světelné čáry. Nyní je zapotřebí přidat další pohyb – chůzi. V tom opět pomůže vybraný bod na zemi. Je totiž zapotřebí ho obejít. Ještě jednou – je zapotřebí obejít ten konkrétní daný bod na zemi a nikoliv otáčet svým tělem na jednom místě – tím orb nevznikne. Důležité je zachovat výchozí pozici – loket na boku a rotovat provázkem kolmo k zemi.Poté stačí malými a pomalými kroky jednou až dvakrát obejít daný bod (osobně se mi osvědčil pohyb vzad). Po dokončení otáčky se musí svítilna bezpečně zachytit.Toho se docílí pohybem ruky a jejím natáhnutím vpřed – tím svítilna ztratí svoji kinetickou energii a může dojít k bezpečnému zachycení svítilny.

Orb vytvořený pomocí prskavky na provázku

Nejsložitější na celé tvorbě orbu je začátek a konec. V případě jiných pohybů, než výše uvedených, vzniknou tzv. světelné stopy. Je proto důležité začínat a končit tak, aby svítilna byla vždy zakryta tělem a v té části ji zapnout a vypnout.

TIP: Veškeré svítilny a jiné zdroje světla je vhodné zapínat, až když jsme připraveni v pozici pro danou techniku. Pokud se rozsvítí dříve a fotoaparát již snímá, dojde k prokreslení světelné čáry, která bude ve výsledku působit jako rušivý element.

Fotografie, která na první pohled vypadá jako by byla vytvořena počítačovou úpravou, ale není tomu tak. Jedná se poměrně o jednoduchou techniku, kdy musíme vysvítit pozadí za modelem/modelkou bílou barvou.

Nejprve si nastavíme fotoaparát. ISO opět co nejmenší možné,clona F9 a čas je zde variabilní a doporučuji spíše než pevnou hodnotu jako např. 30“ mít režim LiveTime, případně BULB se spouští, protože konec fotografie si řídíme sami. Zde naplno využijeme jak plně polohovatelný displej na EM1 mark II, ale hlavně živý náhled na displeji.

Máme nastaveno, model/ka stojí na místě, fotoaparát běží, jak ale vysvítit celou plochu? Zde se dá využít několika možností.

Softbox

Lze využít kombinaci softboxu, který má alespoň 30 cm na délku a ruční svítilny, která má svítivost alespoň 800 lumenů. V obou případech platí čím více, tím lépe 😊 Princip je nyní velice jednoduchý, jak znázorňuje obrázek. Je důležité vysvítit celé pozadí precizně, je zapotřebí vždy kousek předchozí linky překreslit, aby nevznikaly mezery.

Kresleno Softboxem – jsou vidět nepřesnosti a ke konci moc rychlý pohyb – málo bílé

Plastová trubka

Metr dlouhá plastová trubka, opět v kombinaci se silnou ruční svítilnou a přidělaném zrcátku na jednom konci, aby se světlo odráželo zpět do trubky. Pozadí se vysvítí úplně stejným způsobem, jen je lepší manipulace s trubkou ve svislé poloze. Tzn. budeme chodit zleva doprava.S plastovou trubkou doporučím chodit o něco pomaleji než se softboxem,který v podstatě svítí do fotoaparátu. Svítilna v plastové trubce nesvítí přímo, takže fotoaparát potřebuje trošku více času, aby zaznamenal dostatečnou intenzitu bílé barvy. Pozor ovšem, aby to nebylo příliš pomalu,protože model/ka nevydrží stát nehnutě více než pár vteřin. Osobně trápím modely maximálně cca 20 vteřin.

Zde si můžeme pomoc metr dlouhým LED páskem, který pár základních barev a je na dálkové ovládání – v každém lepším elektroobchodu jsou schopni toto dodat. Pásek se poté vlepí do trubky a získáváme tak levnou variantu programovatelné tyče se základními barvami, která ale dokáže vytvořit velikou parádu nejen v této technice.

Magilight/Programovatelná tyč

Dražší variantou je pak pořízení hotové a plně programovatelné tyče jakou je například Magilight nebo Pixel stick. Kromě toho,že umí vykreslit v podstatě cokoliv, umí samozřejmě i základní barvy,včetně bílé, kterou nyní potřebujeme. Tzn. rozsvítíme a vykreslíme pozadí úplně stejným způsobem jako s plastovou trubkou. Zde je ovšem nesporná výhoda v možnosti si nastavit intenzitu svícení, takže se nemusíme pohybovat pomalu.

Z workshopu, pozadí pomocí Magilightu, zbytek propsané okolí. 

Proč bílá barva?

Bílá barva znamená pro fotoaparát nulovou informaci a do takového místa již nikdy nezaznamenáte nic. Pokud bychom použili na pozadí např. modrou nebo zelenou barvu, okolní světla by se tímto propsala a nedosáhli bychom tak kýženého efektu.

Toto jsou možnosti, o kterých vím, že fungují, pokud přijdete na další, určitě mi dejte vědět 😊

Tím máme hotovou první polovinu a hurá na druhou, která je ještě lehčí. Ve chvíli, kdy vidíme na displeji siluetu a zbylé okolí vysvětlené bíle, model/ka utíká na stranu. Tím se dostanou na řadu všechna světla, která byla dosud schovaná za postavou a mohou se tedy do toho tmavého místa prokreslit. Nyní již záleží pouze na oku fotografa, kdy si řekne, že jsou světla propsaná dost a fotografování ukončí.

Občas se stane, že na výsledné fotografii jsou v bílém pozadí vidět přechody tam, kde jsme překreslovali již nakreslenou bílou stopu.Není nic jednoduššího než zvýšit highlights, aby se bílá barva hezky sjednotila. Jde o velice jednoduchou úpravu.

Zde je silueta nasvícená opatrně ruční svítilnou skrz vlasy, poté se odběhlo do pozadí dodělat druhý efekt.

Samozřejmě, že se tato technika dá využít i jinde, než ve městě – pokud jsme někde v přírodě, můžeme si vykreslit siluetu a do ní můžeme poté vykreslit třeba orb nebo jen abstraktní změť barev. Poměrně pěkný motiv je v kombinaci s něčím přírodním, např. nasvětleným stromem. Zde se opět meze ničemu nekladou, silueta se dá docílit i jiným způsobem, ale o tom zase někdy jindy.

Clona

Obecně platí, že čím nižší clonové číslo (F1.2,F1.8 nebo F2.8), tím menší hloubka ostrosti a více rozmazané pozadí. Přikreslení světlem je samozřejmě těžší pracovat s takovou hloubkou ostrosti v noci a většinou to není zapotřebí. Na většinu situací se hodí výborně F8, při které je ostrý objekt a jeho nejbližší okolí.

M.Zuiko 45mm F1.2. Je vidět příjemný bokeh, ale díky nízké cloně se prakticky vysvítily barvy

Rychlost závěrky

Nastavení této hodnoty záleží na délce kreslení světlem a také na okolním světle. Na některé techniky stačí pár vteřina některé zaberou několik minut. Obecně opět platí čím delší dobu je uzávěrka otevřena, tím více světla a tím pádem i okolního prostředí se propíše na výslednou fotografii. Nejvíce používám nastavení režimu LiveTime nebo LiveComp.

ISO

Při kreslení světlem je dobrénastavit hodnotu citlivosti ISO na co nejmenší. Není zapotřebí, aby docházeloke zbytečnému umělému zvyšování světelnosti fotografie. K tomu sloužífotografování na dlouhý čas. Olympus má v menu nejmenší hodnotu ISO 200 a pod nastavením ISO LOW se skrývá hodnota 100.

Redukce šumu

Při fotografování na dlouhý čas dochází k zahřívání snímače a na fotografii se vyskytují, tzn. hot pixely(různě barevné tečky na fotografii). Pokud je ve fotoaparátu zapnuta funkce redukce šumu, dojde po ukončení fotografování k nasnímání stejně dlouhého záběru,akorát s uzavřenou závěrkou. V podstatě se fotí tma a fotoaparát poté porovná obě fotografie a následně odstraní hot pixely. Pokud fotografování trvalo 30 vteřin, dalších 30 vteřin bude fotoaparát fotit tmu, porovnávat oba záběry a odstraňovat hot pixely. Výsledná fotografie bude hotova po 1 minutě. Osobně mám tuto funkci vypnutou, dá se dodatečně zapnout při postprodukci.

Ostření ve tmě

Dnešní fotoaparáty ostří na základě kontrastu hran nebo na základě fázového posunu, do technických detailů není nutné zabředávat. Důležité je však vědět, že tyto 2 způsoby ve tmě nefungují nebo ne správně. Nicméně ostření ve tmě není zapotřebí se bát – je to velice jednoduché. V podstatě se postaví fotoaparát na stativ, namíří se směrem, kterým budete fotografovat a v tom směru dojdete s ruční svítilnou na místo, kam chcete mít zaostřeno a rozsvícenou ji položíte na zem.Svítilna však nesmí být položena směrem do fotoaparátu – došlo by k přesvětlení a fotoaparát by nevěděl kam ostřit. Svítilna osvětlí okolní zem a na tu se poté zaostří. Ještě jednodušší je to v situaci, kdy je vás více. Jeden může jít na místo a držet svítilnu otočenou na sebe a druhý zaostřit. Důležité je si zapamatovat nebo označit místo, kam je zaostřeno. A ještě důležitější je nezapomenout po zaostření přepnout na manuální ostření. Při automatickém ostření by se fotoaparát při dalším stisknutí spouště snažil ostřit do tmy. Případně se dá využít aplikace ve smartphonu.

Testovací snímek

Jakmile je vše připraveno, je dobré si otestovat, zda je nastavení fotoaparátu dostačující pro danou techniku. Výsledek totiž může být příliš tmavý nebo příliš světlý. V případě potřeby upravíme nastavení clony směrem dolů/nahoru.

Fotograf na snímku

Fotograf na snímku není vidět,jelikož je neustále v pohybu a má na sobě tmavé oblečení. Díky tomu nemá fotoaparát šanci ho zaznamenat. Jedině pokud by stál delší dobu na místě a byl osvětlovaný nějakým zdrojem světla, dojde poté k zaznamenání formou ducha.Většinou je tento jev nechtěný na výsledné fotografii.

Můj obličej v kole nad hlavou – nevýhoda plastové trubky – svítí všude do stran

Pozadí a světelné znečištění

Neméně důležitá část kreslení světlem je i vhodně zvolené místo – ať už na zahradě, v parku, u rybníku nebo v lese. Podstatné je, aby v okolí bylo co nejméně světelného šumu. Samozřejmě pokud se člověk vydá např. do neznámého města nebo do přírody, je dobré si vždy předem dané místo prohlédnout i za světla. Jednak se dá scéna na noční focení připravit a také je určitě dobré nezapomenout na svoji bezpečnost. Neznámé místo ve tmě není úplně nejvhodnější na noční focení bez předchozího průzkumu.

Světelné znečištění mlhou – dá se také využít pro pořízení fotografie 🙂

Za světelné znečištění se dá považovat jakýkoliv zdroj světla ve tmě. Může jím být měsíc, pouliční lampy nebo světlo z blízkého města na obzoru. Příliš okolního světla může způsobit, že kreslení světlem na fotografii nebude vidět nebo velice málo. Zároveň se může stát, že dojde na místech s okolním zdrojem světla k přepálení, protože fotoaparát zaznamenává světlo a jeho intenzitu (mimo režim Live Composite). Tzn., čím déle fotíte, např. pouliční lampu, dojde časem k přepálení v místě, kde lampa svítí. Občas je okolní světlo chtěné v záběru, je ale důležité přemýšlet jak postavit fotoaparát, aby nedocházelo k přepálení, nebo uzpůsobíte čas a techniku. Ideální je samozřejmě mít naprostou tmu, ale ta se v přírodě moc často nevyskytuje právě díky světelnému šumu z okolních měst. Nicméně existuje i online nástroj pro vyhledávání tmavých lokací na adrese darksitefinder.com/map/. Pomocí něho se dají vytipovat tmavé a zajímavé lokace na fotografování.

Tato technika kreslení světlem využívá rotaci fotoaparátu. Té docílíte pomocí panoramatické hlavy, která se namontuje na stativ. Poté již stačí připnout fotoaparát s držákem na mobilní telefon a může se vyrazit fotografovat. Při této technice je vhodné použít nastavení fotoaparátu na režim Live Composite. Samozřejmě Live Time a nebo BULB držený na vzdálenou spoušť je také použitelný, ale poté je zapotřebí dávkovat světlo manuálně.

I takto může vypadat domácí světelná scéna, ze které poté vyjde nádherný obrázek.

Při rotacifotoaparátu existují dvě možnosti – buď se postaví statická světelná scéna doma/vateliéru nebo se využije umělé scény osvětlené ve městě. Při první možnosti serozestaví zdroje světla na zem nebo do výšky, různým směrem s libovolnými  pomůckami – plastová tyč, plexisklo, zrcadlo atd. Pokud se bude fotografovat ve  městě, je důležité si vybrat pěkné osvětlené místo s barevnými bannery, případněmísto, kde projíždí automobily.

Kruhový objezd v Kralupech nad Vltavou, pohled zepředu 

Důležité v obou situacích je mít opravdu stabilně postavený stativ, pevně utaženou hlavu stativu a fotoaparát vyrovnaný jak ve vodorovné, tak i ve svislé ose. Následně je důležité si vybrat střed fotografie z celé scény – jelikož fotoaparát zaznamená vždy jen část se světly, zbytek zůstane tmavý. Po po otočení fotoaparátu zaznamená opět jen část se světly a zároveň překreslí část předchozího snímání. Je proto vhodné volit takový střed fotografie, kdy bude jedna polovina scény o kousek tmavší.

EM1 mark II s držákem smartphonu

Nyní již stačí zapnout aplikaci na smartphonu (https://play.google.com/store/apps/details?id=se.physicssolutions.inclinometer&hl=cs) a zvolit si po kolika stupních rotovat.  Osobně nejčastěji využívám 30° nebo 45° pro celou fotografii, čímž získáme výsledných 360°. Samozřejmě je možné velikost stupňů měnit a kombinovat i na jedné fotografii.

Lightus magnifica

Důležitý detail je používáníkrytky objektivu. Pokud dojde k rotaci fotoaparátu bez zakrytí objektivu,vzniknou na fotografii světelné čáry. Při zakrytí objektivu a pootočenífotoaparátem, dojde k zaznamenání světelné scény bez světelných čar, kterémohou být rušící. Nicméně opět záleží na fantazii a požadavkům na výslednoufotografii. Další fotografie najdete v sekci galerie.

Vcucnutí do obrazu

Samozřejmě lze rotovat fotoaparátem i na standardní stativové hlavě, ale chce to velice pevnou ruku a smysl pro cit a detail. V tuto chvíli nemáte fotoaparát ve středu fotografování, ale otáčíte fotoaparátem kolem středu, proto je zapotřebí s ním náležitě otáček tak, aby se co nejvěrněji napodobila rotace na panoramatické hlavě. Samozřejmě s klasickou hlavou nelze provést rotace v rozmezí 360°.

Rotace fotoaparátu se standardní hlavou

TIP: Samozřejmě je možné ne/použití krytky objektivu zkombinovat tak, že prvních 360° fotografie se krytka použije při rotaci po jednotlivých stupních a následně se provede další 360° rotace bez krytky v celku bez zastavení. Vznikne tak světelné spojení mezi jednotlivými světelnými paprsky.

V prosinci můžete zažít nejen vánoční shon, ale také pohodu v Megapixelu na besedě a workshopech zaměřených na kreslení světlem. Zároveň běží i soutěž, které jsem garantem. Níže jsou uvedené odkazy na registraci, tak rychle, počet míst je limitovaný 🙂

https://www.megapixel.cz/malovani-svetlem-beseda-s-pavlem-plizingrem
https://www.megapixel.cz/workshop-light-painting-malovani-svetlem-s-pavlem-plizingrem
https://www.megapixel.cz/light-painting-malovani-svetlem

Psaní ve tmě patří mezi úplné základy a je poměrně jednoduché, stačí dodržet pár pravidel a je to 🙂

Příprava

Základem je samozřejmě mít nějaký zdroj světla – zde se dá neohrabaně použít i mobilní telefon s LED diodou na zadní straně, lepší pro ovladatelnost je samozřejmě ruční svítilna. Pro ještě lepší výsledek je super umístit na ruční svítilnu nějaký difuzér. Existují speciální od výrobce ručních svítilen nebo se dá použít jednoduchá varianta s pingpongovým míčkem, plastem z Kinder vajíčka nebo malá sklenička od vitamínu C. Vše se přilepí izolepou.

Možné varianty difuzérů – sklenička od vitamínu C, pingpongový míček, plast z Kinder vajíčka

Nyní zbývá nastavit fotoaparát a zjistit šíři záběru na vybraném místě, abychom na výsledné fotografii neměli jen půl nápisu. To se dá udělat několika způsoby. Buď se využije plně otáčecí displej fotoaparátu (Olympus EM1 mark II, EM5 mark II nebo PEN-F) nebo využijeme možnost živého náhledu přes mobilní telefon (všechny Olympus OM-D a PEN s Wi-Fi připojením), případně přibližným odhadem od fotoaparátu za použití svítilny.

Nejjednodušší varianta je otočit si displej dopředu, jít na vybrané místo a rozsvítit směrem do fotoaparátu a jít zleva doprava (případně opačně 🙂 ). Pokud na displeji vidíme světlo, tak jsme v záběru. Jakmile světlo zmizí, je zapotřebí se kousek vrátit a označit si nějakým předmětem hranici, za kterou se již nepohybujeme. Můžeme využít okolní prostředí (větev, kámen..) nebo použijeme jakoukoliv věc, kterou máme u sebe. Profíci si ten bod pamatují 🙂

Připojení přes Wi-fi s aplikací OI Share je také jednoduché. Zapneme wi-fi ve fotoaparátu a aplikaci v mobilním telefonu, jednoduše pomocí naskenování QR kódu se zařízení spárují a vybereme dálkové ovládání s živým náhledem. Následně dojdeme na místo a provádíme stejný postup jako výše uvedený s tím rozdílem, že koukáme na displej mobilního telefonu.

Třetí varianta je přibližná a ne úplně přesná. Spočívá v tom, že stojíme u fotoaparátu a sledujeme displej nebo hledáček a svítíme na scénu a snažíme se určit hranice, kam již fotoaparát nevidí. Tato varianta jen nepřesná z důvodu způsobu svícení ručních svítilen – 99% emituje světlo do tvaru kužele a na větší vzdálenost se hranice určuje obtížně.

Fotoaparát následně nastavíme přibližně takto:

Samotné psaní

Nyní máme vše připraveno a můžeme vyrazit na scénu. Zapnutí snímání lze opět provést několika způsoby – cvaknout a jít na místo nebo dálkovou spouští nebo pomocí mobilního telefonu. Psaní následně probíhá tak, že jednotlivá písmena vykreslujete do vzduchu směrem do fotoaparátu.

Ukázka základních typů způsobu psaní

Aby se písmena nepřekrývala a nevypadala každá jinak, je zapotřebí si najít nějaký pevně daný rozměr a toho se držet. Jenže kde ho vzít ve tmě? Naprosto perfektní je využít rozměry vlastního těla. Já osobně píši písmena v rozmezí na výšku od pasu až k hlavě, abych měl prostor na případné háčky a čárky a šíře písmene je dána šíří ramen. To bychom měli písmena, ještě zbývají mezery mezi písmeny – ideálně by měly být také stejné. Toho se docílí přesným krokováním do strany. Každé písmeno = jeden úkrok. Velikost úkroku záleží na tom, jak velké chceme mezery.

Psát se dá samozřejmě psace a nebo tiskace. Pokud se píše tiskace, je důležité po každém napsaném písmenu zhasnout, ukročit a až následně opět rozsvítit a psát. V opačném případě vzniknou na fotografii nevzhledné přechodové čáry.

Poslední důležitá informace je směr psaní. Obvykle tuto informaci na workshopech schválně neříkám a nechám účastníky, aby si na to přišli sami. Obvykle na to přijdou během pár vteřin poté, co si stoupnou před fotoaparát a začnou psát.

Klasické psaní na papír probíhá zleva doprava. U kreslení světlem je to opačně (leda bychom chtěli psát slova zezadu) a navíc se píše zrcadlově. Písmena jako A, H nebo M jsou jednoduchá, ta pravá výzva začíná u písmen jako S, N nebo J 🙂

Nyní máme za sebou základní manuál na psaní světlem. Samozřejmě se dá psát i jinými způsoby, např. směrem shora dolů nebo opačně, můžeme mít ohraničený prostor okolním prostředím a nebo můžeme psát tak jak jsme zvyklí psát na papír, tak na nějakou stěnu. Zde již pak záleží plně na naší fantazii, ale základní pravidla zůstávají vesměs stejná.

Kreslení světlem s Orbem

Pokud své fotografie sdílíte na sociálních sítích, nezapomeňte použít #wayofphoto 🙂

Dalším specializovaným nástrojem pro kreslení světlem je relativně nový výrobek na trhu – Magilight. V podstatě se jedná o kratší, modernizovanou verzi Pixel sticku, který je na trhu již několik let. Existují dvě verze – jedna dlouhá jeden metr se 144 LED diodami a druhá 30 centimetrů s 42 LED diodami. Nicméně prodává se ta delší verze a je možno k ní dokoupit tu kratší.

Balení

Netrpělivě očekávaný balíček

Magilight dorazí bezpečně zabalený v tubusu z pevného papíru. Uvnitř je bublinková fólie a v ní přenosné pouzdro a dva kryty přes zařízení. V ní se, mimo Magilightu, nachází nabíječka s kabelem, mini návod a jako bonus malý soft box na blesk. Jako doplňkový produkt se dá pořídit i dálkový odpalovač pro všechny možné značky fotoaparátů. Magilight v sobě má zabudovaný bezdrátový komunikátor. Jakmile se rozsvítí, umí vyslat signál, aby se spustila spoušť. Bohužel v této chvíli (08/18) ještě stále nemají vychytané všechny mouchy, tudíž tento odpalovač nefunguje na mé E-M1 mark II, což je škoda.

Magilight, baterie, nabíječka, softbox a dálkový odpalovač

Hardware

Magilight se skládá z jednoho metru dlouhého hranolu, kde se pod matným plastem nachází 144 vysoce svítivých LED diod. K tomuto hranolu je na posouvací ližině přiděláno rameno s kompletní elektronikou a ovládacími prvky. Na rameni se také nachází otočný kroužek, díky kterému je možné vytvářet téměř dokonalé světelné kruhy. Tělo je vyrobeno ze slitin titanu, vše k sobě pevně lícuje, nikde nic nevrže nebo nedoléhá. Magilight také splňuje certifikaci IPX4, to znamená, že je možné ho použít po krátkou dobu i v menším dešti. LED diody umí zobrazit až 15 milion barev při svítivosti 800 lumenů a by měly vydržet až 100 tisíc hodin. Na baterii vydrží svítit až 8 hodin, baterie jsou li-ion typu 26350 s kapacitou 2000 mAh. Na boku ramene se nachází slot na micro SD kartu, na které jsou už v základu uloženy různé barevné motivy a obrázky. Tento slot ale není krytý, takže je zapotřebí dbát, aby dovnitř nepronikla voda. Ve spod se nachází zdířka o velikosti 3/8“ pro přidělání na stativ a obsahuje i redukční šroubek na velikost 1/4″. Na vrchní části se nachází malý otvor, která je určena pro přidělání prskavky, která má nádherný efekt.

Otvor pro prskavku, závit na stativ s redukcí

Ovládání a menu

Ovládání je velice jednoduché přes základní kříž šipek, čudlítko OK a zpět a modré pro zapnutí a vypnutí zařízení. Po nastartování se rozsvítí logo a až po cca 3 vteřinách se dostanete do menu, které skýtá tři hlavní kategorie. Výběr ze soborů, barvu a nastavení.

Ovládaní prvky

Začneme tím nejjednodušším a to je nastavení. Zde jsou klasické možnosti jako zapnutí a vypnutí zvuku – pokud je zapnutý, tak Magilight při každém stisknutí čudlítka tak trochu nepříjemně pípne, takže to byla první věc, kterou jsem si vypnul. Dále je zde nastavení pro dálkový odpalovač, který v mém případě nefunguje, protože neumí naprogramovat podporu pro Olympus, což je škoda. Doufejme, že v budoucnu vydají nějaký opravný patch, který tento problém vyřeší. Nakonec jen nastavení jazyka, možnost updatovat firmware a informace o verzi FW.

Zajímavější částí je menu barvy. Zde si můžeme vybrat z přednastavených sedmi barev a poté je zde možnost RGB – tzn. můžeme si nadefinovat úplně jakoukoliv barvu, stačí jen znát příslušnou číselnou kombinaci. Tyto kombinace jsou k dohledání na internetu, např. https://www.rapidtables.com/web/color/RGB_Color.html. Dále je zde k nastavení svítivost od jednoho do sta procent, já mám nastavenou hodnotu nejčastěji kolem 70%. A konečně je zde i možnost nastavit blikání a to v rozsahu jednou až desetkrát za vteřinu. Je tedy možné kombinovat stále svícení a poté si přepnout na jakýsi stroboskop.

Ukázka barev, EM1mk2, F9, 24mm, 7 vteřin

Asi nejzajímavější částí je poté výběr ze souboru. V základu je na micro SD kartě nahráno několik souborů jak pro mini bar, tzn. mají jen 42 pixelů, které obsahují jak barvy, tak i různé přechody a kombinace barev. Zbytek souborů je určeno pro standardní Magilight o velikosti 144 pixelů a kromě samotných barev a kombinací, obsahují i další zajímavé možnosti. Pro mě osobně jsou to soubory křídel a ohně. Při správném použití vznikne velice povedený efekt. Zbylé soubory poté obsahují již kompletně hotové obrázky ovoce, videoher nebo postaviček z nich. Zajímavé je ale opět hlubší nastavení. Ke každému souboru lze nastavit čas, za jak dlouho se daný motiv „vytiskne“. Pro takový druh kreslení světlem se používá označení „lightprinting“, protože již nedochází ke kreslení motivu, ale k jeho „tištění“. Dále je zde užitečná funkce odpočítávání času do zapnutí, maximální hodnota je 10 vteřin. Následuje možnost pro automatické opakování, nastavení teploty barvy, opět nastavení stroboskopu a směr vykreslování obrázků – buď zprava doleva nebo opačně. Pokud si nastavíte vykreslování jedním směrem a půjdete druhým, výsledný obrázek budete mít pravděpodobně vzhůru nohama 🙂

Ukázka hotového obrázku, zde křídla. EM1mk2, F5, 12mm, 51 vteřin

Přidávání obrázků/motivů

Přidávání je velice jednoduché. Máte nějaký obrázek/fotografii/motiv, vložíte do grafického editoru, nastavíte si šířku 144 pixelů a uložíte ve formátu .bmp. Poté již stačí přidat na SD kartu do složky a jít fotografovat. Nutno podotknout, že kvalita těchto obrázků je nevalná. Ono totiž upravit fotografii z rozměru 4533×3400 pixelů na 192×144 pixelů něco provede s kvalitou. Nepředpokládám ale, že by někdo používal takto velké originální obrázky. Každopádně na menší obrázky je to naprosto použitelné.

Ukázka „vytištěných“ obrázků

Používání

Ačkoliv se může menu zdát rozsáhlé a nepřehledné, opak je pravdou. Nastavení funkcí je opravdu jednoduché. Nejhorší je orientace v souborech, kterých je na kartě okolo stovky a chvíli trvá, než najdu ten, který zrovna potřebuji. To jsem vyřešil překopírováním obsahu do telefonu a v případě potřeby se kouknu do galerie a hned vím, kde v Magilightu hledat. Díky možnosti polohovat rameno v rozsahu  180° je držení pohodlné v jakékoliv situaci.

Kroužek, díky kterému je možné docílit perfektního kruhu

Co mohlo být vyřešené lépe

Bohužel i zde se najde pár drobností, které mohly být vyřešené o kousek lépe. Za prvé je to kryt na micro SD kartu, která je naprosto otevřená. Dále by to chtělo kvalitnější kablík, kterým je propojené rameno a LED pás. Bohužel nemá „paměť“ a pokud se rameno často posouvá, dochází k vytažení kabelu a ten nemá tendenci se smrštit.

Micro SD karta a ničím nekrytý slot

Tlačítko pro zapínání je vystouplé a bohužel občas dojde k jeho nechtěnému stisknutí při přepravě v batohu a zbytečně běží – chybí zde i v menu možnost automatického vypnutí nebo spánku. Dalších neduhů jsem si prozatím nevšiml.

Cena

Magilight dokáže nahradit plastovou trubku s barevnými filtry a ruční svítilnou uvnitř. Nicméně jsem ještě nezmínil to hlavní a tím je cena – v současné době (09/18) stojí necelých 350 dolarů, plus je zapotřebí připočíst CLO. Jednoduchým výpočtem tedy zjistíme, že plastová trubka vyjde na zanedbatelný pakatel oproti Magilightu a také splní účel. Naštěstí jsem magilight kupovat při crowdfundové kampani za 200 dolarů.

Zakoupit je možné zde
https://www.fotorgear.com/products/magilight-light-painting-stick.

Celkově bych zařízení zhodnotil velice kladně. Ovládání je jednoduché a intuitivní, zpracování je kvalitní a zařízení má pár drobných neduhů. Samozřejmě, že se dá zařízení používat i v jiné situaci, než jen při kreslení světlem, např. jako studiové světlo.

Jednoduché barvičky, EM1mk2, F4,5, 12mm, 38 vteřin

Další ukázky fotografií najdete v galerii nebo u mě na Instagramu.

Na 19. srpna připadá Světový den fotografie, jehož cílem je inspirovat fotografy po celém světě, aby sdíleli jednu jedinou fotografii s jednoduchým cílem – sdílet svůj pohled na svět se zbytkem světa.

Světový den fotografie vychází z vynálezu Francouzů Louise Daguerra a Josepha Nicephore Niepceho z roku 1837 – daguerrotypie – komplexní fotografický proces.

Jednoduché kliknutí spouště, proud světla a jedinečný moment v čase může být uchován na věky. Digitálně nebo na film, médium není nikdy tak důležité, jako zachycený okamžik.

Světový den fotografie probíhá každoročně od roku 2010.

Fotografie z tréninkového tábora vytvořená s přáteli, kteří mají pouze základní informace o kreslení světlem nebo žádné. V průběhu asi hodiny se vytvořilo několik fotografií, v mnohých se probudila neuvěřitelná kreativita a všichni si celý proces náramně užili.  Oslavte mezinárodní den fotografie!

Ninpo Gasshuku – tréninkový tábor

Zdroj: https://economictimes.indiatimes.com/magazines/panache/why-august-19-is-observed-as-world-photography-day/articleshow/53688266.cms

Pro kreslení světlem používám nejrůznější nástroje a pomůcky, díky kterým jsem schopný vytvářet rozličné světelné efekty. Ať už se jedná o obyčejné ruční svítilny, přes plastové trubky až k programovatelným světlům.

Než se ale dostaneme ke světlům, musíme začít s fotografickou technikou.

V současné době používám Olympus OM-D EM1 mark II s objektivem M.Zuiko 12-40 mm F2.8 PRO. Jedná se o ultimátně univerzální kombo jak na focení kreslení světlem, tak na cestování. Nebudu zde rozepisovat všechny superlativy, ty už byly napsány na jiných webových stránkách. Nicméně uvedu jen pár důvodů, proč jsem zvolil právě Olympus – naprosto intuitivní ovládání (nastavit clonu nebo čas na Canonu nebo Nikonu je prostě neintuitivní), možnost přizpůsobit si fotoaparát plně k obrazu svému, dlouhá výdrž baterie (přes 1000 snímků se na jednu baterii dostanu úplně s přehledem), výhody plynoucí z formátu fotoaparátu (digitální hledáček, focus peaking nebo funkce LiveTime) a v neposlední řadě rozsáhlá nabídka objektivů, extrémní stabilizace, obrazová kvalita, vynikající servis a možnost zápůjčky techniky zdarma.

OM-D E-M1 mark II

Další nezbytné vybavení je stativ – používám Velbon Sherpa 4430D. Je skladný, lehký, přiměřeně tuhý a má výměnnou stativovou hlavu. Tu používám jak základní, která dorazila se stativem, tak i přídavnou – panoramatickou hlavu, která se hojně využívá pro focení wildlife a upevnění dlouhých objektivů. Já tuto hlavu využívám přesně o 90° jinak pro rotaci fotoaparátu.

To by byla základní fotografická výbava, nyní se již podíváme na výbavu světelnou.

Ruční svítilny

Moje úplně první profesionální svítilna, kterou jsem si pořídil, byla EagleTac D25LC2 Colour, která kromě bílého světla umí svítit také červeně, zeleně a modře. Tyto barvy hojně využívám a měním v průběhu fotografování. Samozřejmostí jsou i přídavné režimy jako je např. stroboskop, různé tvary SOS signálu nebo simulace policejního majáku – červeno modré blikání (využívané např. v USA). Nevýhodou může být způsob měnění barev a režimů svícením. K tomu je zapotřebí si osvojit grif, aby se se svítilnou dalo pracovat ve tmě bez dodatečných světel. Ke změně dochází otočením hlavy svítilny z nejvyšší intenzity svícení po nejmenší a rychle zpět nebo opačně z nejmenší na nejvyšší a zpět. Zní to poměrně složitě, ale časem se tento grif zapíše do paměti a dojde ke zautomatizování procesu. V současné době mám tyto svítilny dvě.

Další profesionální svítilnou ve výbavě je EagleTac D25LC2 Clicky XM-L2, která umí svítit pouze bílou barvou, ale je výkonnější a změna režimů probíhá jednodušeji přes zapínací čudlík. Všechny tři svítilny jsou napájeny 18650 Li-ion bateriemi, které zaručují dlouhou svítivost bez paměťového efektu při nabíjení.

Další svítilny jsou již naprosto obyčejné LED svítilny, které umí „jen“ svítit. Nicméně i ty se dají modifikovat, aby dokázaly svítit o trošičku jiným způsobem i třeba s barvami.

Ruční svítilny

Prskavky a ocelová vlna

Prskavky jsou nezbytným vybavením, protože vytváří efektivní ohnivý efekt. Pokud se ještě prskavka roztočí a případně fouká vítr, je výsledný efekt opravdu příjemný na pohled. Nadstavbou k prskavkám je ocelová vlna. Ta musí být co možná nejjemnější – dvou nebo tří nulka jsou ideální a jdou lehce zapálit – buď se použije zapalovač, nebo se vlna zkratuje 9V baterií. Jelikož ocelová vlna je při hoření opravdu žhavá, umisťuje se do kuchyňské kvedlačky na vejce. Ta se připevní na provázek nebo řetízek a po roztočení dochází v podstatě k odlétávání žhavých kousků, které se jednak pěkně propisují do fotografie a také jsou pekelně horké, proto je nutné mít zakrytý krk a mít na sobě nějaké starší oblečení. Může totiž dojít k propálení žhavými uhlíky a oděv je poté děravý. Důležité je také dodržovat bezpečnost, aby nedošlo k požáru. Obzvlášť zbytek ocelové vlny je žhavý doběla. Je dobré proto s sebou mít lahev s vodou pro uhašení žhavého zbytku.

Prskavky s ocelovou vlnou, která se dá zapálit 9V baterií

Plastová trubka

Výborná pomůcka, která vytváří nádherný světelný efekt. V současné době mám 4 čiré trubky, barvy se dají měnit buď pomocí ruční svítilny, pokud umí více barev než jen bílou nebo pomocí nastříhaných barevných fólií, které se strčí dovnitř. Trubka je dlouhá 1 metr, může být však delší i kratší. Dobré je si na konec trubky přidělat zrcátko, aby odráželo světlo zpět. V opačném případě světlo uniká z trubky pryč.

Plastové „lopatky“ – Plexiglass

Další věc z plastu různých tvarů s držákem na ruční svítilnu. Nyní mám víceméně obdelníkové tvary s rozličným zaoblením na konci. V plánu mám ještě kruhové, případně nějaké s dírami. Výsledný efekt je takový, že hrany plexiskla jsou osvětleny velice výrazně a vnitřek o něco méně. Barvy se opět dají řešit svítilnou nebo fóliemi.

Tzv. Plexiglass s barevnými fóliemi

Optické vlákno

Všichni to znají a polovina lidí to má doma – klasické bílé optické vlákno, které lze pořídit v Lidlu i s podstavcem se třemi barevnými LED diodami za bratru 100 Kč. Pokud je vlákno umístěno v podstavci, je poměrně nudné. Jakmile ho však připevníte na ruční svítilnu a rozhýbete ho, vytváří úžasný mlhový efekt. Samozřejmě se dá využít i ve statické poloze, kdy nejvíce svítí body na konci. Existuje i černé optické vlákno, které se ale v České republice shání poměrně těžko.

Optické vlákno s barevnými filtry a pingpongový míček

Orbtool

Specializovaná pomůcka pro tvorbu orbů.

Magilight

Nejnovější přírůstek do mé sbírky. Jedná se o programovatelnou tyč, která umí zobrazit krom neuvěřitelného počtu různých barev, už i celé obrazy. V tomto to pro kreslení světlem, alespoň pro mě, ztrácí smysl. Nicméně na vykreslení barev, případně složitějších abstraktních obrazců, je to výborný pomocník. Detailní článek s popisem určitě bude 🙂

Magilight – kompletní balení

Aliexpress

Spoustu světýlek se dá sehnat právě na Aliexpressu za pár dolarů a dokáží nádherně splnit službu. Příkladem mohou být „vrtulky“, které se standardně připevňují na ráfek u jízdního kola.

Skleněná koule

V dnešní době populární doplněk pro fotografii obecně – efekt skleněné koule je otočení světa vzhůru nohama. Dále mám ještě skleněnou krychli a trojúhelník.

Skleněné pomůcky

Doplňující výbava

Sem patří hlavně velká zásoba lepicí pásky, protože jednou potřebuji mít pingpongový míček na svítilně přidělaný, jindy zase ne a pořád dokola. Dále nějaké difuzéry – pingpongové míčky, plastový vnitřek z Kinder vejce nebo malá sklenička od vitamínu C. Další nezbytností je provázek a nějaký nožík.

Baterie

Nezbytnou, ba přímo povinnou, výbavou je také plejáda baterií a náhradních kusů. Některé nástroje používají Li-ion baterie, jiné klasické AA nebo AAA baterie, Magilight má svůj typ baterií, samozřejmě fotoaparát. A aby toho nebylo málo, tak samozřejmě bez nabíječek by to vůbec nešlo.

Baterie a nabíječky

V první části jsme se podívali na vybavení pro záznam fotografií, v této části se podíváme na další nezbytné vybavení, které se používá pro kreslení světlem.

Stativ

Při kreslení světlem dochází k fotografování v řádech několika vteřin až po několik minut, je proto nezbytné mít zařízení na stativu, aby nedocházelo k jeho pohybu. Pokud dojde k sebemenšímu pohybu zařízení, výsledná fotografie bude rozmazaná, což není chtěné. Na trhu je nepřeberné množství stativů od levných a plastových až po dražší z různých slitin, nabízejících i další funkce, jako například možnost výměny hlavy. Cílem je mít fotoaparát stabilizovaný. Samozřejmě se dá využít i okolní prostředí jako např. lavička, kámen, větev stromu (při použití např. JOBY GorillaPod) apod. Dražší stativy také nabízejí možnost výměnné stativové hlavy – např. panoramatická hlava je výborná pro techniku rotace fotoaparátu.

Samozřejmě pro smartphony neexistují klasické stativy, ale spíš držáky, které v sobě mají zabudovanou díru se závitem, který se dá našroubovat na stativ. Existují i varianty držáků smartphonů do sáněk fotoaparátu, což se dá použít např. při rotaci fotoaparátu.

Držák pro smartphone

TIP: jelikož se pohybujete ve tmě a sotva si vidíte pod nohy, velice snadno ztratíte pojem o tom, kde vlastně fotoaparát máte. Doporučuji dát pod stativ světýlko, které svítí nahoru a osvětlí tak tělo fotoaparátu – poté budete vždy vědět, kde se právě nachází.

Vzdálené spouště

I zmáčknutí spouště dokáže fotoaparátem, byť minimálně, pohnout a výsledná fotografie může být díky tomu rozmazaná. Existuje několik variant vzdálených spouští, což je v podstatě nejlepší varianta pro spuštění fotografování bez jakéhokoliv doteku fotoaparátu.

Kabelová spoušť – jednoduchá spoušť, která se napojí do fotoaparátu přes kablík a umožňuje zmáčknout a zaaretovat spoušť bez ovlivnění fotoaparátu

Bezdrátová spoušť – různí výrobci fotoaparátů umožňují ovládat fotoaparát přes smartphone. Olympus nabízí možnost ovládání přes aplikaci OI Share dvěma způsoby – buď jako spoušť s možností aretace nebo s živým náhledem. Aplikace funguje na základě Wi-Fi signálu, který vysílá fotoaparát, ke kterému se smartphone připojí. Funkce spouště funguje na cca 20 metrů od fotoaparátu, funkce s živým náhledem funguje cca 5 metrů od fotoaparátů (v případě nastavení rychlosti přenosu dat vs. kvalita zobrazení).

Časovač ve fotoaparátu (samospoušť) – je standardní funkcí fotoaparátu. Jedná se o časovou prodlevu mezi stisknutím spouště a samotným fotografováním. Nejčastěji se tato funkce používá při rodinných fotografiích, aby na výsledné fotografii byli všichni členové rodiny. Samozřejmě se dá použít i při kreslení světlem. Časová prodleva zajistí, že fotoaparát bude při začátku fotografování v klidu.

Kabelová spoušť

Světla

Pro účely kreslení světlem může být použit jakýkoliv zdroj světla, který je dostatečně výkonný, aby jej senzor fotoaparátu zachytil. Na trhu je nepřeberné množství ručních LED svítilen, které nabízí různý výkon a různé funkce, jako je např. stroboskop nebo více barev než jen bílou. Dále se dají použít např. prskavky, LED pásky nebo deštníky se zabudovanými světly. 🙂

Eagletac D25LC2 Color – umí RGB

Barvy

Na trhu lze sehnat různobarevné fólie nepřeberného množství velikostí. Nastříháním těchto fólií získáme barevný filtr pro různé pomůcky – blesky, plastové trubky, plexiskla apod. Barvy se dají samozřejmě dle libosti kombinovat.

Barevné fólie

Ostatní vybavení

Do této kategorie můžeme zařadit ostatní pomůcky, pomocí kterých kreslíme světlem. Patří sem např. pečicí papír, plastová trubka, plexisklo různě velké, skleněná koule, ocelová vlna, nekonečné množství lepicí pásky, provázky atd. Určitě se hodí ještě zmínit náhradní baterie, jak do fotoaparátu, tak do svítilen, zapalovač a nějaký nůž.

Orb tool

Jedním ze specializovaných nástrojů pro kreslení světlem je Orb tool, který se používá pro tvorbu světelných koulí, neboli orbů. Toto zařízení má jisté výhody oproti svítilně na provázku, ale má i pár nedostatků, na které se postupně podíváme.

Při brouzdání na internetu jsem narazil na stránku, kde člověk z Austrálie nabízí tento nástroj určený pro kreslení orbů. Komunikace proběhla na výbornou – dozvěděl jsem se, že se nástroj vyrábí ručně a výměnnou hlavu si člověk může nechat udělat na míru, což je super. Objednal jsem si tedy zařízení, propojovací kabel a pět výměnných barevných hlav. Balíček po objednání dorazil do týdne. Vše bylo pečlivě zabaleno a chráněno proti poškození přepravními živly.

Zabalená zásilka

Orb tool

Zařízení samotné je krabička o velikosti Nokie 3310, jen kapánek širší. Ovládací prvky jsou velice jednoduché – zelené tlačítko pro zapnutí a vypnutí, otočný čudlík s červeným pruhem pro nastavení intenzity a samotný konektor pro připojení kabelu. Ten je konstrukčně totožný s konektorem na výměnné hlavě. Uvnitř zařízení se nachází pouze jednoduchá elektronika složena ze zapínacího tlačítka, potenciometru a prostoru pro 9V baterii. Potenciometr samotný slouží jako centrální zapínání a vypínání. Důležité tedy je zařízení vždy vypnout nebo mít s sebou dostatečnou zásobu 9V baterií. 🙂

Elektronika a konektory

Konstrukce hlav je pevná a nerozebíratelná. Na každé hlavě je šest různě barevných LED diod – záleží, jaké člověk chce. Některé diody jsou zapuštěné trochu hlouběji do těla hlavy pro vyvážení světelnosti, protože jsou výraznější než zbylé diody.

Poslední věcí je speciální kabel, který vše propojí. Má na sobě šňůrku se stahovacím očkem, za kterou se drží a otáčí se tak kabelem. Kabel je zřejmě nejslabší část celého, ne úplně levného, zařízení. Pokud budeme držet kabel a budeme s ním otáčet, může dojít k mechanickému poškození. K rotaci je tedy nutné použít speciální držení, kdy na kabelu uděláme v podstatě zatáčku a poté necháme rotovat kabel i s hlavou kolem ruky, viz video https://www.instagram.com/p/BiUIrxNBlnj/?taken-by=orbtool.

Použití zařízení je velice jednoduché. Poté, co si osvojíme speciální držení, máme nabité baterie a dostatek tmy, můžeme vyrazit. Do levé ruky uchopíme zařízení tak, abychom pohodlně dosáhli na zelené tlačítko, do druhé ruky uchopíme kabel se šňůrkou a roztočíme. Tvorba orbu bude vysvětlena v samostatné kapitole.

Rosvíceno

Orb tool je skvělé zařízení, které nám umožní vytvářet nádherné světelné koule s velice přívětivým ovládáním. Kdo zažil tvorbu orbů pomocí ruční svítilny na provázku mi dá zapravdu. Nicméně to má drobnou vadu na kráse v podobě kabelu, který se může poškodit. Nevýhodou také může být omezenost stálé barvy na hlavě s nutností výměny za jinak barevnou hlavu. Navíc nepoznáme, jakou barvu právě nasazujeme. Nicméně do budoucna se prý počítá s variantou více barev na jedné hlavě, které se budou přepínat pomocí nějakého ovladače. Ale to je prozatím hudba budoucnosti.  Nicméně i v současné podobě se jedná o velice přívětivé zařízení s perfektním ovládáním, ale vyšší cenou. Toto zařízení budu mít vždy u sebe na workshopech, takže je možné vyzkoušet. 🙂

Ukázka barev

V první části se nejprve podíváme na potřebné vybavení pro kreslení světlem, a to jak fotografické, tak světelné (v druhé části).

Obecně vzato lze ke kreslení světlem použít jakékoliv zařízení, které má možnost nastavení fotografování na dlouhý čas. Teoreticky by mohl fotoaparát fotit, dokud mu nedojde baterie. Pro kreslení světlem však stačí, aby byla závěrka otevřena po dobu od několika vteřin až po několik minut.

DLSR – zrcadlovka

Zrcadlovka jakéhokoliv výrobce (Nikon, Canon…) umožňuje nastavení minimálně možnosti BULB. To znamená, že závěrka fotoaparátu zůstane tak dlouho otevřená a snímá fotografii, dokud je zmáčknutá spoušť. Samozřejmě existují různé kabelové spouště, které umí simulovat zmáčknutí spouště při režimu BULB. Je tedy možné na začátku fotografování zmáčknout spoušť na kabelové spoušti, zaaretovat a fotografovat. Po ukončení se opět vypne. Postupně si výrobci zrcadlovek začínají uvědomovat, že musí implementovat funkce, které dokáží nahradit zastaralý BULB a nutnost drátové spouště s aretací. Na modernějších modelech se dá již najít funkce fotografování na dlouhou závěrku.

Micro 4/3 – bezzrcadlovka

Bezzrcadlovka jakéhokoliv výrobce (Olympus, Panasonic, Sony…) umí několik věcí navíc oproti zrcadlovkám. Je to dáno tím, že se jedná o kompletně digitální fotoaparáty s výměnnými objektivy (např. digitální hledáček oproti hledáčku na DLSR nabízí spoustu vychytávek v reálném čase), mohou tím pádem nabídnout i funkce uzpůsobené přímo pro kreslení světlem, např. Olympus – funkce Live Time a Live Composite.

Live Time je v podstatě podobná funkci BULB s tím rozdílem, že se nemusí držet spoušť a navíc umožňuje sledovat naživo na displeji, co fotoaparát zaznamenává. Stačí tedy zmáčknout na začátku fotografování a pro ukončení opět spoušť zmáčknout. Tato funkce se využívá zejména v tmavých oblastech bez umělého osvětlení, např. mimoměstské části jako je louka, les nebo různé vrcholy. Důvodem proč zrovna v tmavých oblastech je fakt, že fotoaparát snímá neustále jakýkoliv zdroj světla, který má v záběru. Pokud v záběru stojí např. pouliční lampa, dochází k neustálému přidávání světelnosti v daném bodě, až dojde k přepálení. Samozřejmě, pokud kreslíte světlem, tak světlo svým způsobem dávkujete, pak je použitelnost této funkce na vysoké úrovni.

Live Composite se výborně hodí do míst s umělým osvětlením a také na fotografování „Star trails“ – noční fotografie zaměřená na pohyb hvězd (resp. Země). Tato funkce funguje velice jednoduše. Nejprve se naexponuje kompletní scéna, fotoaparát zaznamená světlá a tmavá místa, poté dojde k zaostření a až následným zmáčknutím spouště se začíná fotografovat. Fotoaparát vykreslí kompletní scénu a následně jakoukoliv světelnou odchylku, která se na původní scéně vyskytne – při nastaveném intervalu obnovení (od 1/2 s až po 60 s). Konkrétně pokud se fotografuje v nočním městě, dojde k nasvětlení kompletní scény – noční město a následně se pouze dokreslují např. světelné stopy po projíždějících vozidlech. Obdobné je to u fotografování noční oblohy a pohybu hvězd – funkce Live Composite zaznamenává pohyb světelného zdroje, v tomto případě hvězdy, a zaznamenává při určitém časovém intervalu nová data.

Objektiv

Ať už je použita klasická zrcadlovka a nebo bezzrcadlovka, vždy musí být nasazený nějaký objektiv. Pro potřeby kreslení světlem je obecně dobré mít nějaké široké ohnisko pro široký záběr scény. Osobně používám nejčastěji M.Zuiko Digital 12-40mm F2.8 PRO od Olympusu.

Světelnost objektivu – obecně, při kreslení světlem platí čím světelnější objektiv, tím lépe. Pokud tedy umí Váš objektiv clonové číslo F1.2, F1.8 nebo F2.8, skvěle se hodí na focení noční oblohy a pohybu hvězd. Pokud nedosahuje tak nízkých hodnot, vůbec to nevadí pro účely kreslení světlem! Pro většinu snímků mám nastavenou clonu F7 až F11. Záleží na konkrétní situaci.

Smartphone

Moderní telefony od jakéhokoliv výrobce v sobě mají různě kvalitní fotoaparáty s odlišnými parametry. Někteří výrobci již implementují funkce, které umožňují fotografování na dlouhý čas v telefonu nebo existují různé aplikace třetích stran, které tuto funkci následně na daném telefonu umožní. Otevírá se tak možnost nastavení času, clony a ISO, což zajistí maximální kontrolu nad výsledným snímkem. Speciálně u smartphonů je nezbytně nutné udržet zařízení po celou dobu fotografování stabilní a nehnuté, jinak dojde k rozmazání výsledné fotografie.

Aplikace v mobilním telefonu

Pro některé techniky se využívají i různé mobilní aplikace ať už pro zjištění počasí nebo pro pomoc v technice. Nejvíce využívám tyto:

V druhé části se podíváme na další nezbytné vybavení pro kreslení světlem.